V nakladatelstvín Portál vyšel již před časem příběh dítěte, které nikdo nemiloval. Kniha představuje skutečný příběh šestileté Sheily, která se dostane do speciální třídy pro děti s poruchami chování. Její učitelkou a zároveň prvním člověkem, který jí projeví lásku, je Torey Hayden. Ta po čase zjistí, že dívka má nadprůměrnou inteligenci, je učenlivá a dřímá v ní skrytý génius. Kniha je pozitivním svědectvím o síle pedagogických a terapeutických prostředků, a pedagoga představuje jako přítele, který neváhá pro dítě překonávat různé těžkosti. Spratek vychází též jako audiokniha na pěti CD.

T. L. Hayden je autorkou řady velmi úspěšných non-fiction románů z prostředí školy pro děti s poruchami chování. Pracuje jako speciální pedagožka a rodinná terapeutka. Žije v USA.

Ukázka z knihy:
Jak to zastavit?

V každé rajské zahradě se najde nějaký ten had. Naše třída sice nebyla žádný ráj, ale většinu věcí jsme zvládli vyřešit, až na dva problémy, s nimiž jsme si nějak nedokázali poradit. První problém možná nebyl tak významný, jak se jevil. Navzdory veškerým pokrokům Sheila tvrdošíjně odmítala cokoli psát na papír. Jakmile jí někdo dal kus papíru, v tu chvíli ho zničila. Občas pod Antonovou nebo mou přímou hrozbou papír neroztrhala okamžitě, a dokonce to vypadalo, jako by na úkolu pracovala. Přesto se ale nikdy nedostal až do košíku, kam děti dávaly úlohy k opravě. V půli cesty ho roztrhala na kousíčky, počmárala nebo zmačkala do maličké kuličky a nacpala pod radiátor nebo do králičí klece.
Vyzkoušela jsem bezpočet způsobů, jak to zastavit. Přilepila jsem papír páskou ke stolu, aby ho nemohla zvednout; pak po něm jednoduše čmárala tak dlouho, dokud se neroztrhl. Vložila jsem ho do plastového obalu; seděla před ním a odmítala vzít tužku do ruky a jednou tužku dokonce snědla. Zkusila jsem použít pracovní sešity; byly ale dražší a já se jenom víc rozzlobila, když je ve chvilce zničila. Vyzkoušela jsem laminování po vzoru učitelky Barhulyové; ve třídě jsme neměli klimatizaci, tak jsem se nemusela bát, že ji Sheila ucpe, jako to udělala v předchozí škole. Byla to nákladná a pracná alternativa, a když jsem ji Sheile předložila, jen seděla a odmítala cokoli dělat. Napsala jsem jí příklad na tabuli; když jsem se nedívala, smazala ho. Nepřišla jsem na žádnou metodu, kterou by nedokázala zhatit.
Sheila byla naprosto důsledná. Jakmile nějaká úloha vyžadovala písemnou odpověď, nedotkla se jí. To se týkalo všech školních předmětů, a dokonce i vybarvování a kreslení. Neměla nic proti ústní práci a navíc dovolila Antonovi, Whitney nebo mně zapsat její práci za ni. Avšak sama to neudělala. Nemusím ani říkal, že to mezi námi vyvolávalo velké třenice. Vyzkoušela jsem všechny své triky. Poslala jsem ji do klidného kouta. Seděla tam ale bez hnutí a bez hlesu tak dlouho, až jsem pochopila, že to není řešení. Nechtěla jsem, aby přicházela o spoustu našeho programu nečinným sezením na židli. Na rozdíl od prvního týdne, kdy jí klidný kout pomáhal znovu se začít ovládat, v tomhle případě to nezabíralo. Klidný kout neměl být trestem. Nedělalo mi proto starosti, když tam děti seděly s křikem nebo sebou vztekle házely. Neměly nad sebou vládu a pokoušely se získat ji zpátky. Když tam ale některé dítě v klidu odešlo a jen tam sedělo, stal se z toho trest. Tu a tam si takový několikaminutový trest zasloužily, ale nikdy to nebylo na dlouhou dobu. Takže když jsem ji do kouta poslala a ona šla, a přesto ani po dvaceti minutách sezení nebyla ochotná s prací začít, upustila jsem od toho. Mé vítězství v přetahování o moc nebylo tak důležité jako to, aby byla aktivní a účastnila se dění ve třídě.
Navíc mi dělalo starosti, že by v pozadí jejího odmítání písemné práce mohlo vězet něco víc. Pokud Sheila neměla zlost, téměř nic jiného zásadně neodmítala. Už dávno jsme si ujasnily, kdo má ve třídě rozhodující slovo, a neměla jsem pocit, že se to pokouší změnit. V jiných směrech zacházela do neskutečných extrémů, jen aby mi udělala radost, takže jsem si neuměla představit, že by na téhle jediné věci trvala jen proto, aby mne pozlobila.

 

• Torey L. Hayden: Spratek

• Nakladatelství Portál, 2008, 240 stran