Do širokého povědomí veřejnosti i médií se dostal díky hlavní roli v televizním seriálu. Lukáš Hejlík je však muž mnoha profesí. Díky stále populárnějšímu projektu LiStOVáNí, jehož je autorem, se stal hercem, režisérem, scénáristou, producentem i manažerem v jedné osobě.

Celý rozhovor s Lukášem si přečtěte ZDE.

 Nakladatelství Host v těchto dnech uvádí novinku uvádí novinku Union Atlantic od  Adama Hasletta.







Dychtivě očekávaný románový debut od autora sbírky povídek Ty tu nejsi







cizí, která se dostala do finále soutěže o Pulitzerovu cenu. Velice







působivý portrét novodobých "zlatých časů", první dekády dvacátého prvního







století.

Americký prozaik píšící pod pseudonymem Trevanian byl takovým literárním chameleonem, že mnozí čtenáři i kritici dlouhá léta mysleli, že se pod jedním jménem skrývá celý kolektiv autorů. Trevanian totiž ve svých knihách napodoboval různé žánry, od nejoblíbenějšího špionážního románu (Šibumi či Clintem Eastwoodem zfilmovaný Výstup na Eiger) přes hororový příběh (Léto s Káťou) až po policejní kriminálku (doposud nepřeložený román The Main).

Jen málo spisovatelů bylo schopno zacházet s literárními styly jako Trevanian. Na jeho kontě sice najdeme pouhých sedm románů a jednu sbírku povídek (další dvě knihy vyšly pod jiným autorovým pseudonymem a literaturu faktu psal pod vlastním jménem), ovšem takřka každý z nich je úplně jiný: vedle špionážních románů tu najdeme i detektivku, western, příběh o dospívání či psychologický příběh s hororovými rysy Léto s Káťou, který právě vyšel v českém překladu.

Loňské humorné listování Merekvice od Michala Šandy, naše pohádkové představení O princi Čekankovi Patrika Ouředníka, Cimpoeşův několikanásobně oceněný Simion Výtažník, ale i díla věhlasných autorů, jakými jsou Oscar Wilde či Paul Verlaine. To jsou jedny z mnoha titulů, které spatřily světlo čtenářského světa právě díky českému nakladatelství Dybbuk.

Útlá kniha nás nejprve zaujme svou grafickou podobou, která nadchne. Obálka je stylizována do obalu školního sešitu a uvnitř nalezneme dvě grafiky. Na obou je chlapec, který stojí ve dveřích, za kterými je prudké světlo. Stojí na rozhraní mezi tmou a světlem. Možná i takto by se dal charakterizovat tvůrčí přístup Radka Malého v této sbírce. Stát na rozhraní, kdy konec je blízko, ale nevíme, kdy přesně přijde, a začátek je už nekonečně vzdálený.

Vesnice Merekvice, postmoderní Kocourkov spisovatele Michala Šandy, ožil minulý týden v premiéře scénického čtení Listování v pražském divadle Minor. Je tradicí, že Listování potlačuje výpravné prvky a nestaví na divadle klasické představení. Po pódiu obvykle pobíhají herci s knihou v ruce a text čtou. 

Výtah dál neuvěřitelně pomalu stoupal. Nebo jsem si aspoň myslel, že stoupá. Co se dělo doopravdy jsem neměl tušení. Vinou extrémně nízké rychlosti jsem totiž nadobro ztratil smysl pro orientaci. Třeba jsme namísto stoupání klesali, nebo stáli po celou dobu na místě. Že výtah - nejspíš - jede nahoru, jsem si řekl čistě pro zjednodušení, po důkladném uvážení všech okolností.

Nakladatelství PROSTOR začalo s vydáváním prozaického a básnického díla Thomase Bernharda už v roce 1994, a to románem Staří mistři. Od té doby vyšlo v edici Střed celkem 16 titulů, zahrnujících romány, novely, povídky a básnické sbírky, na jejichž překládání se podílelo celkem 7 překladatelů - Bohumil Šplíchal, Marek Nekula, Michaela Jacobsenová, Zlata Kufnerová, Miroslav Petříček, Radovan Charvát a Tomáš Dimter.

Blanka Kostřicová je narozena 16. 4. 1961 v Litomyšli, domovem v České Třebové. Po maturitě na zdejší železniční průmyslovce vystudovala Filozofickou fakultu UP v Olomouci. Krátce pracovala v Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze, poté jako středoškolská učitelka v České Třebové. Píše literární recenze a eseje zejména do časopisů Host a A2, pracovala též pro kulturní rubriku Lidových novin a pro Literární noviny.

Po vítězství povídky Zahrada, pole, sad Jana Koubka v roce 2007 soutěž pokračuje svým dalším, již třetím ročníkem. S novým ročníkem je tu i nová porota, jejíž členové budou vybrané povídky nezávisle na sobě hodnotit: rozdělí mezi ně stovku bodů a krátce své hodnocení zdůvodní. Do poroty byli vybrání Antonín Bajaja, Eva Kantůrková, Karel Oliva, Markéta Matoušková a Jan Šulc.

Nový román Ivy Procházkové Otcové a bastardi patří k těm knihám, které se čtou jedním dechem, a to zejména zásluhou silného příběhu a strhujícího způsobu vyprávění. Ač se autorka proslavila především tvorbou označovanou přídomkem „pro děti a mládež" (připomeňme některé její úspěšné tituly Čas tajných přání, Středa nám chutná, Červenec má oslí uši, Soví zpěv, Tanec trosečníků), nyní máme před sebou knihu pro dospělé.

Představte si, jaké povídky by asi psal Jorge Luis Borges, kdyby vyrostl v americkém maloměstě na béčkových hororových filmech. Představte si pohádky bratří Grimmů přepsané Dostojevským. Asi takhle nezařaditelné jsou povídky americké spisovatelky Kelly Linkové: vtipné a podmanivé, magický realismus od kuchyňského dřezu.

Nové dvojčíslo revue Labyrint je tentokrát na téma Autoportrét a s ním úzce související téma Samota. Autoportrét jako způsob sebe-prezentace a zároveň přiblížení druhým ze samoty vychází, stejně tak nás do ní opět vrací, v modifikované podobě individuálních autoportrétů, které jsou novým druhem samoty - samoty vlastního obrazu mezi obrazy druhých.

Maarit Verronen, narozena v roce 1965 ve finském Kalajoki, vystudovala astronomii na univerzitě v Oulu. Po studiích Verronen vyučovala na ouluské univerzitě a účastnila se astronomických výzkumů tamtéž. V současnosti žije v Helsinkách a od roku 1994 pracuje jako spisovatelka „na plný úvazek".Maarit Verronen si na poli finské krásné literatury vybudovala stabilní pozici. Ve svých dílech, která jsou elegantní směsicí sci-fi a fantasy, oslovuje jak mladé, tak zralé čtenáře.

Jiří Kukaň se vydal do života 3. 4. 1951 v Praze, kde žil do roku 1997. Odstěhoval se bez udání adresy do míst, kde se otáčejí mouchy a kde se vzduch zastavil před rosným bodem výdechu. Vydal knihy Ráno jako nikdy (1985) a Na druhé straně jablka (1989), pak se literárně odmlčel, věnoval se studiu temnokřídlých a strážců keltských pohřebišť. Je projektantem, hudebníkem, domácím fotografem a sběračem trusu na poušti. Jeho novinka je Divoký jezdec na černém sarančeti.

„Čím by byl český národ bez Švejka?" Touto lehce nadnesenou větou lze poměrně dobře vyjádřit, jak důležitá a nezbytná je humorná sebereflexe každého národa. Tam, kde humor chybí a lidé se berou příliš vážně, vzniká vždy velký prostor pro manipulace a diktátory všeho druhu. V Chorvatsku je humor tohoto typu poměrně řídký, stále se na něj hledí s jistou nedůvěrou, neboť „zlehčuje vážnost národa, jeho vlastností i významných osobností".