Rozhovor s Markétou Baňkovou

Ze dne 15. 08. 2016, kategorie Rozhovory

O umění a fyzice

Rozhovor s Markétou Baňkovou

Markéta Baňková za svou knihu bajek pro dospělé Straka v říši Entropie, získala Magnesii Literu v kategorii objev roku. Teď jí vyšel další román, Maličkost, a opět si stojí velmi dobře. LiStOVáNí se Strakou znovu vyráží na turné, kde bude mít obě knihy podepsané autorkou k prodeji. A i když je to sranda hlavně pro dospělé,

děti a puberťáci se nudit rozhodně také nebudou.

Znala jste projekt LiStOVáNí už z dřívějška, nebo je pro Vás novinkou? Jak probíhá spolupráce mezi Vámi a tvůrčím týmem Listování, můžete jim do toho taky trošku mluvit?

Listování jsem znala už dříve. Mluvit hercům do práce bych asi směla, ale nechala jsem to na nich. Byla jsem zvědavá, jak se kniha, která je autorská, čili taková soukromá záležitost, promění, až ji bude interpretovat někdo další. Když to bude trochu jiné, než bych čekala, proč ne? Je dobře, že má kniha, jak se říká, začala žít vlastním životem, dala se ke komediantům a mává mi na rozloučenou...

Jak jste na tom byla s fyzikou ve škole? Obvykle ji studenti řadí mezi předměty vysoce neoblíbené.

Tak to Vás zklamu, i když by bylo asi pikantní, kdybych měla z fyziky třeba trojku, měla jsem vždycky jedničku. Ale fyzika se dá skvěle vizualizovat, když se ve škole trochu oddáte snění: místo těles, koulí a tyčí, které se objevují ve slovních příkladech, si dosaďte třeba protivnou sousedku v bytě pod vámi nebo nevrlého ředitele vaší firmy a hned se vám bude lépe vypočítávat třeba rychlost, jakou poletí prostorem někam pryč... Nevím, proč už to rovnou takhle nepíšou v učebnicích.

Co na knihu říkají odborníci? Nebála jste se jejich kritiky?

Cesta textu kritickým sítem odborníků trvala dlouho a občas se zadrhávala, trvalo přes rok, než jsem s nimi knihu zkonzultovala. Ale bylo by spíš divné, kdyby to šlo hladce. Některá témata jsou snadná, jiná už poměrně těžká a nevěděla jsem, zda některé bajky vůbec publikuji. Občas mi připadalo, že je to příliš velké sousto, že ztrácím souvislosti. To je ale riziko každého laika. Mé samostudium bylo celkem bezbolestné, na rozdíl od učení ve škole: vybírala jsem si jen to, co mne bavilo.

Jste umělkyně, která se aktivně zajímá například i o teorii relativity, myslíte si, že obecně mezi fyzikou a uměním existuje nějaká spojitost?

Umělci mohou v jedné věci vědcům závidět. Vědci zkoumají existující věc, tedy přírodu, která se nijak neohlíží na krásu jejich teorií. Bud jsou správné a platí, nebo špatné a neplatí, ať zní sebelíp. To vědcům dává pokoru, která je odvádí od vlastního ega. Umělci pracují s něčím, co v pravém slova smyslu neexistuje. Někdo to může nazvat emoce, koncept, krása nebo prostě jen obraz nebo socha. Investují do práce svou osobnost. Jestli je jejich snaha úspěšná, je však jen otázka názoru ostatních. Proto je nejlepší, když umělci nepotřebují publikum a pracují hlavně pro své potěšení. Pak mohou mít jistotu, že je jejich teorie správná. Umělci i vědci však mají minimálně jedno společné: musí se umět dívat na svět nekonvenčně, novým pohledem. Trochu jako děti, s velkou dávkou fantazie.

Říkáte, že jste knihu začala psát pro své děti, abyste jim nabídla i jiné pohádky než jsou ty o princeznách a připravila je tak na svět, který je ve skutečnosti drsnější. Nabízíte jim ve svých bajkách taky nějaké - pro děti přiměřené a pochopitelné - východisko při řešení problémů s alkoholismem a krizí středního věku, o kterých píšete?

No, snad. To se uvidí až časem, až budou děti v situaci, o níž píšu. Mluvím tam ale i k dospělým: třeba zrovna jezevčice, manželka alkoholika, dostává ve svém rozhodnutí podporu. Děti nemají moc velkou šanci ovlivnit děn kolem sebe, nemohou se sebrat a odejít od rodiče alkoholika nebo hlupáka. Dospělí ano.
Listovani.cz
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory:
   
Ministerstva kultury ČR Statutárního města Brna