Miloš Kratochvíl

Ze dne 29. 01. 2012, kategorie Rozhovory

Pachatelé dobrých skutků jedou jako kolečkové brusle

Miloš Kratochvíl

Miloš Kratochvíl publikoval v řadě českých nakladatelství díla pro dospělé i pro děti. Úspěch básniček si spisovatel ověřil na čtenářích dětských časopisů Mateřídouška a Sluníčko, kam si samy děti přály zařazovat vždy speciální stránky plné Kratochvílových veršovaných špásů, žertíků a rošťačin.

Stejnou poetikou a humorem ozdobil i dlouhou řadu svých televizních pohádek. My pro vás listujeme jeho knihou Pachatelé dobrých skutků.

Jak jste dostal nápad na řadu Pachatelů dobrých skutků?

Vrátil jsem se do dětství. Mokropsy byly tehdy vesnicí. Pro děti ráj. Scházeli jsme se „Na plácku", pár metrů od skály nad Berounkou a železničního mostu přes ní. Dalo se tam prožít fakt všechno. Chodili tam kluci i holky, ale základním jádrem bylo pět kluků ve věkovém rozpětí šesti let. Páchali jsme dobré a samozřejmě někdy i míň dobré skutky, ale nikdy jsme to nemysleli zle. Ve finále to ale končilo dost podobně, protože dospělí vidí věci jinak. Jak říká v jednom z dílů Pachatelů Filda Fialka: „Maminka nás nemůže pochopit, nemá tu fantazii, protože ani jako malá nebyla nikdy kluk.

Máte raději dobráky nebo sígry?

Nevím, je to možná jen chápáním slov, ale u mě se označení dobrák a sígr nevylučují. Poznal jsem, že kluci označovaní za sígry, dovedou být féroví, nenechají kamaráda ve štychu... Hrůza je, když je kluk posera, uplakánek, buchta nebo hajzlík. Takové kamarády jsem naštěstí nikdy neměl.

Jsou v knize nějaké postavy z Vašeho dětství?

Už jsem říkal, že Pachatelé vycházejí z reality. Bylo nás pět, ale to už napsal Karel Poláček, tak jsem nás vtěsnal do dvojky Filda Fialka a Piskoř Souček. Ale holky ze školy jsem použil hodně věrně. Některým jsem nechal i nezměněná jména. Třeba třídní kráska Strunová opravdu chodila do baletu. Pravdou ale je, že nikdy nechodila se mnou do třídy, ale do céčka. A taky nikdy nechodila se mnou... Tím, že baletila, pro mě patřila do „vyšší cenové skupiny", a tam jsem to jako kluk z plácku viděl bez šancí

Co myslíte, je těžší psát knihy pro děti nebo pro dospělé?

Těžko říct... Knížka pro dospělé bývá tlustší, takže si vyžaduje víc ťukání do počítače. Psaní je víc, ale nápadů v ní často nebývá zdaleka tolik, jako v dětské knížce. A zvlášť když jde o knížku humornou. To je největší dřina. Fóry z málokoho padají jako švestky, když zaklepete větví. Přiznám se, že si do každé knížky fóry, veselé situace i hlášky do dialogů vymýšlím hned jak dostanu nápad, o čem knížka bude. Tahle fáze je možná zásadní pro čtivost knížky a určitě je nejtěžší. Abych si tu dřinu co nejvíce ulehčil, ležím u toho. Přes dvě postele, na břiše nebo na boku s propisovačkou a kostičkovaným blokem. Ležet vydržím dlouho, vleže jsem trpělivý, dokážu si hrát s každou větou... Dětská knížka musí jet jako kolečkové brusle. Jak to začne drhnout nebo vjedete do vaty, spadnete.

V minulosti jste se hodně věnoval psaní scénářů. V čem se práce na scénáři a na knize nejvíce liší? Co Vás baví více?

Scénáristika je jiná disciplína. Spisovatel má jenom slova, scénárista má obraz, prostředí, herce a jejich schopnost každé slovo dokreslit a říci třeba deseti způsoby. Bavilo mě psát scénáře a pro televizi jsem jich napsal od roku 1978 hodně. Pravidelně jsem střídal žánry -drama, komedie pro dospělé, pohádka. Naučil jsem se psát dialog, naučil jsem se měnit rytmus vyprávění, postavit gag, být stručný. To se při psaní knížek pro děti hodí. Ale scénáře už psát nechci. Nemám nervy na prostředí v televizích a trend nekonečných seriálů jde mimo mě.

Co plánujete do budoucna? Dá se čekat série Pachatelů zlých skutků?

Pětiletky neplánuji, to se neosvědčilo. Radši prozradím jen co je hotové nebo už skoro hotové. V Tritonu mi v edici Laskavé čtení vyjdou na jaře v novém vydání Rybáři a hastrmani, má pocta Josefu Ladovi... Autorka záslužného projektu Knížka pro prvňáčka paní Hutařová mě oslovila, abych napsal text pro školáčky, co se letos naučí číst, tak budeme v červnu přes knihovny rozdávat asi dvaceti tisícům dětí mé Školníky. Ještě mi mají vyjít básničky v Mladé frontě a v Tritonu „skorohoror" Zajatci stříbrného slunce. Sérii o pachatelích zlých skutků ode mě nečekejte. O těch píšou pánové Kmenta, Kroupa a už i Michal Viewegh.

Těšíte se na LiStOVání? Slyšel jste o něm již dříve?

Samozřejmě, že slyšel. A moc mě těší, že jste si vybrali můj text. Listování má kredit a přiznejme si upřímně: každý autor chce být všude, kde se literatura dobře prezentuje. Viděl jsem při křtu pátého dílu Pachatelů – Klofáků v pražské Městské knihovně, jak bravurně zvládli Fildu s Piskořem herci Věra Hollá a Pavel Oubram a byl jsem nadšený! Jsou vážně skvělí! Jako by vyrostli u nás v Mokropsech Na plácku.
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory:
   
Ministerstva kultury ČR Statutárního města Brna