Kolikrát do týdne dostanete e-mail s předmětem „Pozdrav a prosba"? Musí o vás být velký zájem.

Každý den dva až deset. V neděli se občas stává, že po mně nikdo nic nechce. Rád bych si dal na dveře nebo na obličej ceduli: „Prosím, nic po mně nechtějte!". Ano, jsem milý, vtipný a vždycky se usmívám. Je to prokletí, protože to láká lidi. Teď se po mně chce napsat dobrovzdání pro 8 různých knih, najednou a zadarmo. Jenomže já čtu pomalu, asi jednu a půl knihy za měsíc.

Víte, že Karel Gott nezískal Zlatého slavíka? Jak moc musíte a vlastně chcete sledovat české společenské dění?

Nezískal? To vůbec nevím. Ale popravdě řečeno Zlatý Slavík a Gott, to není společenské dění. To jsou takové náhradní události. Doufám, že získal aspoň stříbrného.

Co vás vlastně zvedlo ze židle, na které se vám v Polsku dařilo, abyste přijel a začal psát příběhy o Češích, které se nám tak dobře čtou, a dokonce nutí i apatické Čechy k reflexi?

Moderoval jsem šest let jednu úspěšnou talk-show a byl už příliš populární. Náhodou jsem přijel do Prahy a zjistil jsem, že je to moje útočiště. Nikdo mě tam neznal a mohl jsem se chovat jako reportér. A reportér by neměl mít známou tvář. Proto odmítám 99 % vystoupení v České televizi. Neumím psát tak, aby se to nečetlo dobře. Ať už jsou to Češi, nebo jakákoliv jiná témata – vždycky píšu takovým způsobem, aby čtenář s radostí četl až do konce.

Udělalo vám v poslední době něco, z vašich zkušeností s Čechy, radost a naopak?

Píšu o tom v knize Láska nebeská, už nemám sílu to opakovat. Je zajímavé, jak se téměř každý Čech nebo Češka, jenž potkám, chamtivě vyptávají: „Co si o nás myslíte?". Já se nikdy nevyptávám, co si lidé myslí o mé knize nebo o Polácích, prostě bych se styděl. Myslím si, že je to pro vás zdravé – ptát se a analyzovat: „Kdo vlastně my Češi jsme?".

Zestárla Praha po těch 12 letech, které uběhly od vaší první návštěvy, změnili se Češi?

Praha je dáma. A dámy nestárnou. Češi? Málo. Pořád, už 12 let, po mně téměř každý žádá, abych si zouval boty na návštěvě. Nevkus a sprostota. Samozřejmě, oni si to také říkají – nevkus a sprostota – on se nezouvá. :-)

Ano? S kým máte tu zkušenost? Četla jsem o Václavu Neckářovi, který Vás nechtěl pustit do bytu obutého..

V České republice kromě Karla Gotta se všemi.

Jak se momentálně cítíte? Jako Polák nebo Čech?

Samozřejmě Polák. O tom píšu v jednom fejetonu v Lásce nebeské – Polák ve mně vstal z mrtvých. Prohlásil jsem se kdysi za kryptočecha. Mnohokrát jsem se setkal s nepochopením a obviněním, že se zříkám poláctví... „Ten chlap teda nemá šajn, co je to láska k vlasti, když vidí v hloupých a prázdných vlastnostech jiného národa vlastnosti dobré...", tak zní jeden z těch lepších polských komentářů na internetu pod informacemi o mé knize. Opravdu jsem byl dlouho přesvědčen, že Polák ve mně trpí impotencí, že už ho nic nevzruší, nepovstane v boji o čest. Ale povstal. V nečekané zemi a nečekané situaci. O tom tam právě píšu.

Myslím, že jste tušil, že se Gottland může stát bestsellerem, ale předpokládal jste, že bude mít 15 dotisků?

Vůbec jsem to netušil. Je to pro mě překvapení. Před tiskem v Polsku jsem chtěl Gottland zastavit a nahradit výdaje nakladatelství a tiskárně. Už jsem na to byl finančně připravený. Mně se s odstupem času vůbec nelíbilo to, co jsem v knize napsal.

Co třeba?

Všechno, každá věta. Hrůza!

A jste rád, že se Gottland dostal i na jeviště? V Čechách včetně LiStOVáNí to bylo celkem 3krát. V Polsku také?

Jsem rád, protože se o svých knihách z jeviště vždycky dozvím něco nového. Teď prý připravuje divadlo v Chorzowie muzikál Gottland.

Jak se těšíte na obnovenou šňůru s LiStOVáNím?

Jasně, těším se, jakkoliv se snažím už vše ostatní spíše odmítat. Jsem unavený. Ale u LiStOVáNí jsem právě uchvácen kolik energie a kolik nápadů přidali mým slovům. A zároveň vše zůstává jednoduché a pochopitelné, to je skvělé. Viděl jsem jejich zpracování Gottlandu už jednou v Praze a kdybych to srovnal s jedním performativním čtením, které proběhlo v Polsku, bude to pro hereckou partu Lukáše Hejlíka 1:0.

Je podle vás možné vytvořit tři různé pravdy o Češích, Polácích, Francouzích...? Lze shrnout, jací jsou (oni všichni)?

Všichni jsou v podstatě stejní. Jenom se sebeukájí jinými prostředky. Češi v hospodách a smíchu, Poláci v kostele a ve vodce, Francouzi ve vínu a literatuře. Cesty ke štěstí jsou různé, ale podstata člověčenství zůstává stejná.

Povězte mi něco víc o své kavárně ve Varšavě. Prý je krásná.

Není to ryze kavárna. Je to knihkupectví s knihami non-fiction. K nim přidáváme kávu, víno a pivo. Byl to nápad tří reportérů včetně mě. Vznikl Institut Reportáže, který vede knihkupectví, školu psaní a teď chystáme „divadlo faktu". Knihkupectví se jmenuje Wrzenie świata – česky Vroucí svět. Každý třetí večer máme besedy, projekce atd. Polští čtenáři zbožňují reportáž a non-fiction. Však polští reportéři už popsali každý kout světa. Dokonce vyšla v Polsku první kniha o Farerských ostrovech na světě. Nejde mi o průvodce, ale o psaní non-fiction.

Jaký rozdíl cítíte mezi novinářem, spisovatelem a reportérem?

Novinář popisuje běžné události. Reportér popisuje události, ale takovým způsobem, aby to vedlo k zamyšlení. Spisovatel nemusí popisovat žádné události, přestože jeho psaní vždycky musí vést k zamyšlení.

Myslíte si, že se velké věci dějí pomalu?

Ne, jenom některé se dějí pomalu.

Ptám se, stejně jako jste se ptal v Gottlandu vy pana Tomáše Bati: „Vážený pane Szczygiele, jak žít?".

Nevím. Proto jsem reportér a vyptávám se na tohle lidí, o kterých píšu. To je hlavní úkol mého psaní.

Gottland (Mariusz Szczygieł)
Lepší značku mohl autor těžko vymyslet. Polský reportér Mariusz Szczygieł svou knihu nazval Gottland. Neboť: "Svět bez Boha není možný, a tak v nejateističtější zemi světa, jakou je Česko, hraje sedmašedesátiletá hvězda důležitou roli.." Pohorší to čtenáře jakon efekt příliš laciný? Po četbě knihy asi ne. Vodopád informací a souvislostí o Česku v 20tém století, o kterých jste možná ani netušili, promění tento publicistický bestseller na téměř detektivní, ale přesto velmi humornou "listovačku".
- účinkují: Lenka Janíková, Alan Novotný a Lukáš Hejlík
- ve spolupráci s Polským institutem
- vydala nakladatelství Jaroslava Jiskrová - Máj a Dokořán