Simona Kofroňová v deníku zaznamenává svůj osmiletý, niterný, ba přímo erotický vztah s lázeňskou vanou personifikovanou v Alžbětu, zní to blábolivě a infantilně. Ale vyznění autorčina záznamu směšné není; pokud vůbec a v něčem, pak v přesně odměřených homeopatických dávkách, které Kofroňová sama ordinuje. Vana Alžběta se stává směšně důstojnou holčičí metaforou úniku od bolesti a samoty v nekonkrétním prostředí léčebny Lipka.

Pár dní předtím, než v Praze začala rozsáhlá přehlídka mimopražských profesionálních scén České divadlo 2007, se opět v Praze, tentokrát v malostranském Divadle Nablízko neboli v Malém Nosticově divadle, konala jiná, ne-li snad významnější, potom nepochybně neméně zajímavá divadelní akce: pod záštitou DAMU se tu odehrával třídenní festival Autorská tvorba nablízko.

Květa Legátová si získala čtenáře jako autorka baladických a naturalistických příběhů sebraných v povídkové knize Želary (2001), za niž získala v roce 2002 Státní cenu, a novely Jozova Hanule (2002) vzniklé původně jako scénář k filmu Želary(2003). Dílo Květy Legátové je ovšem mnohem rozsáhlejší a zahrnuje několik desítek dramatických textů, ironické skeče i pohádky. A patří do něj i čtyři příběhy sebrané v této knize, které stojí na samé hranici detektivního žánru.

Na světě snad neexistuje tajemnější spisovatel než Thomas Pynchon. Neučí na univerzitě a nesnáší publicitu: poslední fotografie, která je veřejně k dispozici, pochází z roku 1957. Za celou literární kariéru vydal pouhých šest románů a jednu sbírku povídek, i to však stačilo na to, aby vystoupal na literární Olymp.

Haruki Murakami rozhovory hodně šetří. Moc necestuje a s japonskými novináři se bavit nechce, protože nestojí o přílišnou publicitu. „Jsem spisovatel, ne rocková hvězda,“ říká. Při návštěvě Prahy, kde přebíral Cenu Franze Kafky, však udělal výjimku.

Luther Blissett není jméno skutečného autora, ale anonymní projekt vyhlášený v roce 1994. Byla to výzva, aby kdokoli použil tohoto jména k prezentaci svého díla. Jedním z výstupů je právě román Q. Historicko-dobrodružný román, který bývá srovnáván s knihou Jméno růže od Umberta Eca, a mnohdy hodnocen výše, nás provádí různými obdobími a peripetiemi reformačního hnutí v Německu a Švýcarsku.

Jednou z nejvýraznějších literárních událostí posledních let se bezesporu stala povídková kniha Jana Balabána Možná že odcházíme. Byla nominována na Státní cenu, zvítězila v anketě Lidových novin o Knihu roku 2004 a v roce následujícím získala i cenu Magnesia Litera za prózu. Autor se stal od té doby v literatuře pojmem, a tím větší očekávání vzbuzuje jeho nový titul.

Po filmových, jazzových a architektuře věnovaných pořadech si na Dobešku nachází cestu také literatura. Od ledna se tu pravidelně jednou měsíčně budou konat autorská čtení současných spisovatelů. První večer se bude konat v úterý 23.ledna 2007, kdy pozvání do přijala Lenka Reinerová.