"...Divák, který má rád humor Woodyho Allena, si určitě přišel na své. V „realistické črtě“ třeba zjistil, že Smrt je vlastně nemehlo a neumí hrát žolíky nebo že realita je jediné místo, kde je možné dát dobrý biftek...."

Po vystoupení na pardubickém Grand Festivalu smíchu se na velmi dobře připravovaných stránkách Východočeského divadla objevil ještě ten den krátký postřeh. Má to však i své mínus, v článku je víc než dost nepřesností, LiStoVáNí nevzniklo pořadem Jsem z toho Woody Allen, natož ve spolupráci s českobudějovickým divadlem či rozhlasem. Nicméně i tak si ceníme bryskní reflexe, kterou níže přepisujeme.

Věra pochází z jižní Moravy, odkud odešla studovat do Prahy na Vyšší odbornou školu hereckou v Michli. Tam se seznámila se spolužáky Pavlem Oubramem a Lukášem Hejlíkem, se kterými po dokončení studia v pedagogické režii Jana Hartla, Evy Hodinové a Heleny Glancové dostala angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde v současné době žije a působí v tamní činohře.

Pavel se narodil v Praze, kde vystudoval Vyšší odbornou školu hereckou v Michli. Tam se seznámil se spolužáky Lukášem Hejlíkem a Věrou Hollou, se kterými po dokončení studia v pedagogické režii Jana Hartla, Evy Hodinové a Heleny Glancové dostal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde v současnosti žije a působí v tamní činohře.

Lukáš pochází z Loun v Severních Čechách, odkud odešel studovat do Prahy na Vyšší odbornou školu hereckou v Michli. Tam se seznámil se spolužáky Pavlem Oubramem a Věrou Hollou, se kterými po dokončení studia v pedagogické režii Jana Hartla, Evy Hodinové a Heleny Glancové dostal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Odtud se po nastudování inscenace Její pastorkyňa dostal prostřednictvím režiséra Zdeňka Černína do Městského divadla v Brně a do Slezského divadla v Opavě. Krom LiStOVáNí se věnuje práci v Českém rozhlase 3 - Vltava, psaní pro časopis BBaRáK, jehož je spoluzakladatelem a sestavováním festivalu Hip Hop Kemp. V současnosti žije v Říčkách nedaleko Brna.

"Nikdy jsem do divadla nechodil, abych tam cítil majestátnost prostoru. Nikdy jsem tam nechodil, abych si užil příběh. Já tam chodím za hlasem a za pocitem. Odnést si Cosi. Vnímat slova, vnímat gesta, mimiku, pohyby."

Krátkou reflexi po pražském LiStOVáNí z Oceánu moře napsal Tano, redaktor divadelní rubriky na internetovém portálu Atlas.cz. Najdete ji pod tímto odkazem.

Minulou sezónu probíhal ve třech městech (v Praze, Brně a Českých Budějovicích) cyklus scénických čtení, připravovaný třemi členy souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Tři mladí herci - Lukáš Hejlík, Pavel Oubram a Věra Hollá – seznamovali v měsíčních intervalech publikum v malých klubových prostorech s díly, která jim samotným připadala zajímavá. Dramaturgie tohoto ročního cyklu se většinou snažila přidržet aktuálních (či alespoň ve scénických verzích doposud neprovedených) děl, která český čtenář (vždy se totiž jednalo o beletrii) nemá zažitá a nepatří do tzv. zlatého fondu. Jedinou výjimku tvořil Woody Allen, jehož povídky, které si trio HejHolOu vybralo, jsou všeobecně známé.