...říká spisovatelka Markéta Hejkalová (1960), která vystudovala finštinu a ruštinu na FF UK v Praze, ve druhé polovině 90. let byla konzulkou a kulturní atašé na českém velvyslanectví ve Finsku. Je autorkou knihy pro děti (Šli myšáci do světa) a tří románů (Ženy a cizinci na konci tisíciletí, Vždycky jedna noc, Slepičí lásky). Pracuje v rodinném nakladatelství Hejkal, pořádá každoroční Podzimní knižní trh v Havlíčkově Brodě, překládá do češtiny díla Miky Waltariho. Ten se stal tématem její právě vydané monografie Fin Mika Waltari.

Rozhovor s Jakubou Katalpou, která zaujala nejen svým zvláštním pseudonymem, ale také svojí první prózou vydanou nakladatelstvím Paseka Je hlína k snědku?,za kterou se dočkala nominace na Magnesii literu jako oběv roku.

Rozhovor je nejen o tom, jak vzniklo jméno spisovatelky, ale dočíst se můžete i to, jak Katalpu ovlivnilo stěhování z Plzně do Prahy a proč její první próza končí o stránku dříve než původně.

Uprostřed pátečního shonu, uprostřed turné LiStOVáNí: Stará dáma vaří jed, uprostřed Brna proběhl rozhovor s Irenou Konvalinovou. Uprostřed něj se přihodilo něco nečekaného. Co? To se dočtete na konci…

V krásné páteční odpoledne jsem si domluvil schůzku s Irenou Konvalinovou, která se objevila (a stále ještě objevuje) v právě probíhajícím turné LiStOVáNí: Stará dáma vaří jed. Na brněnském Náměstí svobody jsem ji zahlédl už z dálky, odkud se usmívala a mávala volnou pravou rukou.

Prozaik Jan Balabán se narodil v roce 1961 v Šumperku, od dětství žije v Ostravě. Vystudoval češtinu a angličtinu na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studií pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, dnes se živí jak překladatel na volné noze. Vydal sedm prozaických knih: první, Středověk, v roce 1995, tu nejnovější, soubor deseti povídek s názvem Jsme tady, před několika týdny.

Per Olov Enquist (nar. 1934) debutoval v šedesátých letech minulého století a dnes patří k nejuznávanějším švédským prozaikům a dramatikům. Jeho tvorba má často zdánlivě dokumentární charakter: řada děl se dotýká skutečných událostí a osob. Fakta v nich však vždy slouží jen jako pomůcka — umožňují spisovateli nenápadně uvést čtenáře do vlastního, nezřídka značně kontroverzního myšlenkového světa.