Nový román Ivy Procházkové Otcové a bastardi patří k těm knihám, které se čtou jedním dechem, a to zejména zásluhou silného příběhu a strhujícího způsobu vyprávění. Ač se autorka proslavila především tvorbou označovanou přídomkem „pro děti a mládež" (připomeňme některé její úspěšné tituly Čas tajných přání, Středa nám chutná, Červenec má oslí uši, Soví zpěv, Tanec trosečníků), nyní máme před sebou knihu pro dospělé.

V roce 1993 se budoucí biolog Niccolò Ammaniti (narozený 25. září 1966 v Římě) chystal napsat diplomovou práci o neuroblastomech. Nikdy ji nedokončil, ale jako - jak sám řekl - "maligní tumor diplomky" vznikla jeho románová prvotina Žábry (1994, Branchie) a Ammaniti celkem úspěšně vykročil na literární dráhu. Žábry jsou jasně ovlivněné jeho v té době prý až chorobnou vášní pro počítačové hry a zálibou v komiksech. Na expresivním narativním stylu románu se dále významně podílely časté hudební citace a vypravěčovo filmové vidění.

Himálajský yetti, čínský jeren, severothajský tua-yeua, severoamerický seskveč a další obrovití primáti – legenda nebo pravda? Významný a uznávaný vědec a cestovatel se tentokrát ve své knize věnuje obrovitým primátům, jako jsou např. himálajský yetti, severoamerický seskveč a další, o kterých se zmiňují nejen legendy a pověsti, které autor posbíral na svých cestách po světě. Autor knihy, populární a legendární Jaroslav Mareš, řeší otázky tajemných opolidí a možných přežívajících, od současného člověka odlišných, lidských druhů.

Ingmar Bergman, proslulý švédský filmový a divadelní režisér, scenárista a spisovatel, legenda a jeden z nejvýznamnějších tvůrců světové kinematografie, zemřel 30. července 2007 ve věku 89 let ve svém domě na ostrově Fårö (shodou okolností zemřel ve stejný den v Římě jiný velký filmař, italský režisér a scenárista Michelangelo Antonioni, jenž měl s Bergmanem leccos společného; bylo mu 94 let).

Veškeré příčiny úspěchu spisovatele Jana Pelce se zajisté odhalit nepodaří. Přesto existují konkrétní indicie, kterých je možné se zachytit. Důležitý je výchozí fakt opakovaných vydání Pelcových knih v Čechách po roce 1989 v celkovém nákladu přesahujícím sto padesát tisíc kusů. V českém literárním prostoru je to dost a úspěch je tím větší, že nejde právě o autora mediálně hýčkaného. Jan Pelc víc než reklamu pěstuje svůj osobitý image outsidera. I bez navoněné pozice celebrity však má své jisté místo na regálech. Na knihkupeckých víc než v knihovnách, ve větších městech častěji než na venkově.