Odpoledne měl pan Vavřinec pohřeb, na který se těšil.
Nestávalo se to moc často. Některé pohřby bývaly tak smutné, že mu bylo spíš do pláče než do hraní.

Ale tentokrát šlo o poslední rozloučení s nějakým důležitým a zasloužilým nebožtíkem a s hojnou účastí zasloužilých a důležitých lidí a proslovů. Nějaký herec přečte dlouhou báseň a hlavně: bude hrát celý komorní orchestr.
Pan Vavřinec se těšil, že po čase uvidí zase pár kolegů muzikantů, i když věděl, že si ho budou dobírat, proč nikdy nepřijde na pivo a proč je doma zalezlý jako krtek.
Jestli s ním náhodou nebydlí nějaká slečna?