Ingmar Bergman, proslulý švédský filmový a divadelní režisér, scenárista a spisovatel, legenda a jeden z nejvýznamnějších tvůrců světové kinematografie, zemřel 30. července 2007 ve věku 89 let ve svém domě na ostrově Fårö (shodou okolností zemřel ve stejný den v Římě jiný velký filmař, italský režisér a scenárista Michelangelo Antonioni, jenž měl s Bergmanem leccos společného; bylo mu 94 let).

Bergman se narodil 14. července 1918 v Uppsale v rodině luteránského kněze. Přísný otec ovlivnil Bergmanovu osobnost i pozdější tvorbu na celý život. V mnoha filmech najdeme řadu autobiografických motivů. Bergman zejména v pozdní tvorbě hodně čerpal z rodinné historie (např. ve filmu Fanny a Alexander či ve volné trilogii Dobrá vůle, Nedělňátka a Soukromé rozhovory, kterou podle jeho scénářů natočili v 90. letech jiní režiséři). Bergman studoval umění a literaturu na univerzitě ve Stockholmu, avšak studia nedokončil. Začal se věnovat divadlu a filmu a v obou oblastech dosáhl zcela mimořádných úspěchů. V 60. letech začal žít na ostrově Fårö, kde vzniklo také několik jeho filmů. V 70. letech opustil kvůli daňové aféře Švédsko a žil v Německu, kde natočil několik filmů; pracoval také v USA. Do Švédska se vrátil až k práci na svém posledním (a zřejmě i vrcholném) díle Fanny a Alexander (1982). Poté natáčel už jen pro televizi a věnoval se zejména divadlu. V posledních letech žil v téměř naprosté izolaci. Poslední televizní film Sarabanda byl uveden v roce 2003. Bergman se obklopil stálým hereckým ansámblem, své oblíbené herce obsazoval opakovaně. Patří mezi ně např. Ingrid Thulinová, Erland Josephson, Max von Sydow, Harriet Anderssonová, Bibi Anderssonová či Gunnar Björnstrand; zřejmě nejznámější Bergmanovou hvězdou a múzou však byla norská herečka Liv Ullmannová (1938), s níž natočil celkem deset filmů (za jeden z nich, Tváří v tvář z roku 1976, byla dokonce nominována na Oscara); Ullmannová byla také jeho životní partnerkou (nikoli však manželkou) a mají spolu dceru Linn Ullmannovou, která je dnes úspěšnou norskou spisovatelkou. S řadou těchto herců spolupracoval Bergman také v divadle. Na filmu Podzimní sonáta (1978) spolupracoval také s legendární švédskou herečkou a svou jmenovkyní Ingrid Bergmanovou. Zapomenout však nesmíme ještě na jednu důležitou osobnost jeho filmů, a sice vynikajícího kameramana Svena Nykvista (1922-2006), s nímž vytvořil kongeniální dvojici režisér–kameraman, jaká nemá v dějinách kinematografie zřejmě obdoby. Poznali se v roce 1953, jako samostatný kameraman začal Nykvist s Bergmanem spolupracovat v roce 1959. Pak s ním natočil téměř všechny jeho filmy až po Fanny a Alexandra. Dvakrát získal také za práci na Bergmanových filmech Oscara: za Šepoty a výkřiky a za Fanny a Alexandra. Bergman byl celkem pětkrát ženatý a hlásí se k devíti potomkům.

Dočti na czlit.cz