Máte někdy pocit, že Vás špicluje zákeřné nebezpečné světlo, které musí následovat nemotorný hudrující stín? Kniha s jasným podtitulem "gotický western" naznačuje, jak absurdní a vtipný je Richard Brautigan, u kterého je všechno možné. Bizardní, mistrně napsaný příběh začíná popisuje jak dva nájemní zabijáci mají neobvyklou zákazku - musí zabít Hawklinskou nestvůru, která žije v ledových jeskyních ukrytých pod domem slečny Hawklinové. Autor psal román jako dobovou parodii na rozmáhající se boom rodokapsů a zcela jistě Vás pobaví v LiStOVáNí i dnes.

LiStOVáNí - cyklus scénických čtení, uvádí gotický western Richarda Brautigana:

Hawklinská nestvůra

• ediční poznámka: v roce 2002 vydal Volvox Globator, z originálu Hawkline´s monster přeložil Rudolf Chalupský
• úprava: Lukáš Hejlík, Pavel Oubram, Věra Hollá
• účinkují: HejHolOu (L.Hejlí, V.Hollá, P.Oubram)
• použitá hudba: Šostakovičova symfonie "Leningrad", úryvek z nahrávky Violy di Gamba
• délka: 60 minut

Richard Brautigan (1935-1984)

Pochází z malého městečka Tacoma, které leží v severním americkém státě Washington. Nikdy nestudoval na vysoké škole. V roce 1958 přišel do San Franciska a jeh prvotina V melounovém cukru vyšla v sanfranciském nakladatelství Four Seasons. Přestože Brautigan žil i vydával v San Francisku v době počátků beatnického hnutí, ke generaci beatníků se programově nehlásil. Za ženu měl Japonku a Japonsko také navštívil - pobyt tam se odrazil i v jeho literární tvorbě. Brautigan měl obrovský úspěch s Melounovým cukrem, ale podobný úspěch si už s žádnou ze svých dalších knih nezopakoval. V roce 1984 spáchal v kalifornském Bolinas sebevraždu.

V českém překladu dosud vyšlo:

• V melounovém cukru (Odeon, 1987, překlad: Olga Špilarová)
• Potrat: historická romance 1966 (Argo, 1993, Jan Jařab)
  
• Chytání pstruhů v Americe (Volvox Globator, 1993, Olga Špilarová)
• Konfederační generál z Big Suru (Melantrich)
• Expres Tokio-Montana (Jota, 1994, Michal Novotný)
• Willard a jeho kuželkářské trofeje (Argo, 1995, Čestmír Pelikán)
• Trávník se mstí (Volvox Globator, 1998, Olga Špilarová)
• Nešťastná žena: Cesta (Volvox Globator, 2001, Jiří Hrubý)
• Hawklinská nestvůra (Volvox Globator, 2002, Rudolf Chalupský)

Jezero Hawkline (Rozluštění příběhu, který v LiStOVáNí není, ale který byste měli znát)

Požár domu způsobil, že ledové jeskyně roztály až do nejzazšího zákoutí a na místě bývalého domu se natrvalo rozlilo jezero. V roce 1907 zakoupil pozemek místní rančer William Langford od profesora Hawklina, který žil nyní tam na Východě po své podivném pobytu na Západě. Profesor se vzdal chemického bádání a věnoval se sbírání známek.

William Langford využíval jezera k zavlažování a vybudoval v jeho okolí pěknou farmu, na níž pěstoval převážně brambory.  A co se stalo s ostatními? Nu, odehrálo se zhruba toto:

Greer a první Jane Hawklinová se odstěhovali do Butte ve státě Montana, kde si otevřeli nevěstinec. Měli svatbu, ale rozvedli se v roce 1906. Majitelkou nevěstince zůstala Jan Hawklinová a provozovala jej až do roku 1911, kdy se zabila při automobilové nehodě. Při nehodě se zabila jen taktak, takže i ves mrti byla velice krásná. Pohřeb byl pozoruhodný: všichni účastníci si ho pěkně užili a dlouho na něj vzpomínali.

Greer byl zatčen v roce 1927 pro krádež automobilu a strávil čtyři roky ve státní věznici státu Wyoming, kde se počal zajímat o rosenkruciánskou víru.

Cameron a Susan Hawklinová se chtěli vzít, ale neustále se hádali kvůli Cameronově zvyku stále něco počítat. Susan Hawklinová nakonec ve vzteku odjela z Portlandu v Oregonu do Paříže ve Francii, kde se vdala za ruského hraběte, a spolu s ním odcestovala do Moskvy. Za ruské revoluce v říjnu 1917 ji zabila zbloudilá kulka.
A diamanty, které byly dříve Hawklinskou nestvůrou? Prodali je dlouhou předtím. Rozptýlily se po světě. Jsou ztraceny. A stín Hawklinské nestvůry? Stále s diamanty a díkybohu bez vzpomínek na předchozí časy.

Pokud jde o Camerona, stal se z něho úspěšný filmový producent v Hollywoodu ještě před první světovou válkuo. Okolnosti, za nichž se stal filmovým producentem, tvoří dlouhý a zamotaný příběh, o kterém si povíme někdy jindy.

V roce 1928 dědicové Williama Langforda prodali jezero Hawkline i s okolními pozemky státu Oregon, který je přeměnil v chráněný park, ale protože se jezero nachází v dosti vzdálené části Oregonu s mizernými silnicemi, nestalo se nikdy oblíbenou rekreační oblastí a příjíždí k němu jen málo návštěvníků.

Z recenzí

...v souladu s teoretickými východisky postmoderny dokázal Brautigan využít ve svém westernu žánru populární literatury, přičemž jej tvořivě "dekonstruoval" natolik, že se v jeho pojetí zcela stírají rozdíly mezi uměním "vysokým" a "nízkým". Hawklinské nestvůře to ale na čtenářské přitažlivosti rozhodně neubralo...

(Hana Ulmanová, Respekt)

...Brautigan ve své knize využívá všech zaběhaných klišé westernu, čtenář se výtečně baví a existenciální smutek, příznačný pro autorovo pozdější dílo, v knize téměř chybí...

(Lidové noviny)

...Příběh je poměrně triviální, však také vychází z triviální literatury: dva stateční pistolníci jdou pomoci dámě v nesnázích a zničí tajemné monstrum. Brautigan si přitom užívá všech oblíbených klišé napínavé literatury: pod krkolomnými záminkami nesnesitelně dlouho odkládá finální akci, mrtví blízcí náhle oživnou, muži jsou stateční a důvtipní, zatímco ženy krásné a dychtivé, jen ten happy end nakonec trochu ušpiní. Vše psáno neodolatelně jednoduchým, dětsky strohým jazykem, jedním z Brautiganových charakteristických rysů. (...) Pro fanoušky vítaný přírůstek do knihovny, pro nezasvěcené ideální vstupní brána do Brautiganova vesmíru, jehož jiné planety jsou mnohem bizarnější a rafinovaněji zbudované...

(Pavel Mandys, TÝDEN, 13.1.2003)