Básník a výtvarník Karel Zlín nyní předložil veřejnosti výbor ze své novější poezie s názvem Nedaleko pyramid - leč kdo je Karel Zlín? Ve čtyřsvazkových Dějinách české literatury 1945-1989, loni postupně vydaných a připravených pracovníky Ústavu pro českou literaturu AV ČR, se o básníkovi Karlu Zlínovi mnoho nedovíme, resp. se o něm v nich dovíme tak málo, až si to můžeme poklidně zopakovat, aniž bychom na podobnou rekapitulaci obětovali přespříliš místa.

Nuže, na jednom místě uvedených Dějin se dočítáme, že Zlín debutoval v roce 1969, což je pravdou pravdoucí (tehdy mu bylo již dvaatřicet), jinde je přiřazován k mladým autorům poučeným zvláště Zbyňkem Hejdou, k literátům, kteří se „nechávali inspirovat k básnicky metafyzickému odmítání vyprázdněného života bez naděje na možnou obnovu řádu". To je zřejmě řečeno natolik srozumitelně, že je to snad i srozumitelné, nicméně ještě v jiné pasáži je básník na základě své pozdní prvotiny přičleňován k těm, kdo na sklonku let šedesátých znovuobjevují Františka Halase - a v posledním výskytu svého jména v Dějinách je Karel Zlín připomenut a charakterizován, hned po Pavlu Šrutovi a Rudolfu Matysovi, jako básník, který ve své rané sbírce Hledán „zaznamenává nehybnost, s níž se však dějí věci a míjí čas, který je zakotven v deníkové dataci básní". - A to je vše. Věci se dějí a čas míjí. Z jiného pohledu to ovšem není tak málo. Vždyť Karel Zlín, vlastním jménem Karel Machálek, který se narodil roku 1937 ve Zlíně, sice zaujal už svými verši časopisecky publikovanými v průběhu let šedesátých minulého století, ale stačil v tomto milostivějším období české literatury uveřejnit vskutku všehovšudy první knížku, shodou okolností v českobudějovickém nakladatelství Růže - a pak se žel z našeho literárního horizontu nadlouho vytratil.