Japonský prozaik Haruki Murakami (*1949) vydal v češtině prózy Norské dřevo (2002) a Na jih od hranic, na západ od slunce (2004). V r. 2006 vyšel česky jeho román Kafka na pobřeží, za nějž mu byla udělena Cena Franze Kafky. Kafka na pobřeží znamená v knize malbu, píseň a mnoho jiného, ale nejlépe bude chápat titul jako obraz. 

Kdybychom Murakamiho ranější prózy Norské dřevo a Na jih od hranic, na západ od slunce chápali jako jednu, realistickou linii jeho prací, pak by Kafka na pobřeží patřil k druhé linii, kterou tvoří romány Hard-Boiled Wonderland and the End of the World (orig. 1985) a The Wind-Up Bird Chronicle (orig. 1994-1995). Tato kniha vás donutí znovu promyslet, jak může román vypadat a čeho ještě může dosáhnout.

Kdo jsou
Chlapec, který si říká Kafka Tamura, v den svých patnáctin utíká z domova v Tokiu. Skončí v soukromé knihovně na Šikoku, kde ho čeká osudové setkání. Jeho nový život lze popsat slovy jeho alter ega - „Kluka, co se mu říká Vrána" - na samém začátku:

„Ty ji pochopitelně překonáš. Tu bouři. Tu symbolickou, metafyzickou bouřku. Ale i když je jen symbolická a metafyzická, stejně tě pořeže jako tisíc břitev..."

Je tu ještě paralelní příběh o starém muži s příjmením Nakata. Kvůli příhodě v dětství trpí lehkou mentální poruchou, například je negramotný. Má i nadpřirozené schopnosti.

Kromě Kafky a Nakaty se v knize objevuje ještě mnoho dalších postav, mezi nimi zvířata i velmi známá jména.

Kam jdou
Dva zdánlivě nezávislé příběhy se rozvíjejí střídavě: Kafkův v lichých kapitolách, Nakatův v sudých. Ale pouze na začátku se jeví nezávisle. Zhruba v polovině knihy se začnou silně proplétat. Jak souvisejí navzájem, je zřejmé jen zřídka. Čtenář kupříkladu zaznamená, že Kafkovy kapitoly jsou po určitou dobu v několikadenním předstihu před Nakatovými, díky novinovému článku o vraždě. Nebo při bouřce v 25. kapitole Kafkova příběhu zahřmí stejně jako v 32. kapitole Nakatova příběhu. Takže čtete-li o Nakatovi, vždy přemýšlíte o tom, co dělal Kafka několik dní (= kapitol) předtím. A čtete-li o Kafkovi, myslíte na to, co v následujících dnech udělá Nakata. Častěji jsou však souvislosti mnohem subtilnější.

Ztraceni
Román se odehrává ve skutečném světě, ale děje se v něm tolik neskutečných událostí. Jinými slovy, hranice mezi reálným a nereálným je velmi tenká. Postavy přecházejí tam a zpět mezi fyzickým a spirituálním, vědomým a podvědomým světem velmi přirozeně. V reálném světě najde Kafka místo, kde je „něco, co člověka nutí myslet na stará temná kouzla". Rovněž ví, že žije v předurčeném oidipovském mýtu. Na druhou stranu světa se postavy dostanou kvůli nějaké maličkosti. Někdy proti své vůli. Klíč leží kdekoliv. A současně mají postavy ten neznámý svět uvnitř sebe. Nakonec vše uniká.

více na iliteratura.cz