Odedávna se člověk snažil rozumět světu kolem sebe. V tom mu pomáhaly příběhy, které vysvětlovaly, jak se chová realita. Z dnešního pohledu vypadá takové nazírání na svět úsměvně - stejně tak jako bude připadat to naše několika generacím po nás. Tajemná moc příběhu, kterému lidé uvěří, je ovšem nedozírná. 

Jedním z takových příběhů je příběh ekonomie. Kdysi bývala naukou o správě domova¹, ale jako by se z ní postupně vytratilo veškeré kouzlo a ušlechtilost. Občas můžeme mít dojem, že ztratila všechnu barvu a napo-
máhala vytvářet svět, kde vládne černobílost. Příběh ekonomie přitom býval
daleko rozmanitější.

Mýty a namyšlená věda

Zprvu si lidé vysvětlovali svět kolem sebe prostřednictvím mýtů a náboženství; dnes hraje tuto roli věda. Bylo by bláhové se domnívat, že ekonomické tázání započalo až s dobou vědeckou. Abychom pochopili ekonomické smýšlení našich dávných předků, musíme se ponořit do jejich mýtů a filosofie. Právě tím se zaobírá tato kniha.

Za počátek moderní ekonomie se považuje rok vydání Bohatství národů od Adama Smithe, tedy rok 1776. Odvážnější výlety do dějin ekonomického myšlení zpravidla končí u Reného Descarta, na počátku „vědeckého" nazírání na svět. Jako by se před ním otázky, kterými se dnes ekonomie zabývá, vůbec nekladly a nehrály žádnou roli ve vývoji lidstva. Či ještě namyšleněji, jako by jakýkoliv příběh, který nebyl příběhem vědeckým, postrádal smysl a relevanci.

Naše postmoderní doba, která je přece jen o poznání pokornější než vědecká doba moderní,² si uvědomuje sílu mytologie, náboženství a vyprávění - „rozdíly mezi vědou a nevědou mizí"^. Proto se vydáme tak hluboko, kam až nás písemné dědictví naší civilizace pustí. První stopy ekonomického tázání budeme hledat v eposu o sumerském králi Gilgamešovi a podíváme se, jak o ekonomických otázkách smýšleli někteří Židé, křesťané, antičtí i středověcí myslitelé. Bedlivěji prozkoumáme i učení těch, kteří položili základy dnešní ekonomie v době relativně nedávné.

Věnovat se starým příběhům není přínosné jen pro historiky nebo kvůli tomu, abychom pochopili uvažování našich (pra)otců. Příběhy mají svou moc i poté, co se objeví příběh nový, který ten minulý nahradí nebo úplně vyvrátí. Příkladem může být snad nejznámější spor dějin, spor mezi příběhem geocentrickým a heliocentrickým. Jak každý ví, vyhrál příběh heliocentrický, ovšem dodnes geocentricky říkáme, že Slunce vychází a zapadá.Naší základní orientací ve světě je východ a západ. Přitom svět žádný východ a západ nemá. A vychází-li vůbec něco, je to naše Země, nikoliv Slunce.

Kdo ví, zdali příběh ekonomie nevstupuje do nové kapitoly, která nám rozšíří obzory a naučí nás vidět svět z jiného úhlu. I proto je třeba otevřít oči a poznat příběh od počátků, neboť „nebude dobrým ekonomem, kdo je jenom ekonomem".⁴

Hranice zvědavosti

Pokud se ekonomie imperiálně odvažuje aplikovat své vzorce myšlení v oblastech, které tradičně patřily do hájemství religionistiky, sociologie či politologie, proč se nevydat do protiproudu a nepodívat se na ekonomii z pohledu nástrojů religionistů, sociologů nebo politologů? Pokud si moderní ekonomie troufá vysvětlovat chod kostelů či provádět ekonomickou analýzu rodinných vazeb (a často přináší zajímavé a nové postřehy), proč nepohlédnout na teoretickou ekonomii jako na systém náboženství či soukromých vztahů? Jinými slovy, proč se nepokusit o antropologický pohled na ekonomii?

Cílem této knihy je zachytit, jak se vyvíjelo vnímání ekonomické dimenze člověka, a nabídnout zpětnou reflexi. Téměř všechny klíčové myšlenky, se kterými dnes ekonomie vědomě či nevědomě operuje, mají dlouhou historii a jejich kořeny sahají převážně zcela mimo obvyklý záběr ekonomie a často i vědy vůbec. Budeme se tedy snažit poukázat na počátky ekonomické víry, na zrod myšlenek a jejich vliv na ekonomii.

Abychom mohli pohlédnout na ekonomii jako takovou, musíme se od ní vzdálit. Musíme se tak říkajíc procházet na samotných hranicích ekonomie či ještě lépe mimo ně. Nebo, chceme-li použít Wittgensteinovo přirovnání, stejně tak jako oko pozoruje okolí, ale nikoli samo sebe, na zkoumání objektu je vždy třeba z něj vystoupit - a není-li to možné, alespoň použít zrcadlo. V této knize budeme používat zrcadlo antropologické, mytické, náboženské, filosofické, sociologické, psychologické - vesměs cokoli, co nám poskytne vnější obraz.

Na tomto místě se patří uvést nejméně dvojí omluvu. Za prvé, hledíme-li na svůj odraz v čemkoli v okolí, dostane se nám často velice různorodého a nesouvislého obrazu. Ani tato kniha nechce nabídnout komplexně provázaný systém - už z toho prostého důvodu, že žádný takový systém neexistuje. Nebudeme se například zabývat veškerou sumerskou literaturou, i když by zde jistě bylo možno nalézt mnoho podnětných myšlenek. Budeme pojednávat o  hebrejském a křesťanském myšlení, které se týká ekonomie, ale nikoliv studovat celý teologický systém starověku či středověku. Naší snahou bude vybrat klíčové vlivy a zlomové myšlenky, které formovaly dnešní ekonomický modus vivendi. Omluvou za tak široký a zdánlivě nesouvisející obsah budiž myšlenka, kterou již dávno vyslovil Paul Feyerabend: Vše se hodí.⁵ Nikdy nebudeme tušit, z jakého pramene vzplane inspirace pro příští vývoj naší vědy.

Další omluva se týká případného zjednodušení či zkreslení v těch okrajových oblastech, které autorovi připadaly ekonomicky důležité, ale leží zcela v hájemství jiného oboru. Věda se dnes ráda schovává za slonovinové zdi, stavěné tu z matematiky, tu z latiny či řečtiny, z dějin, axiomů a jiných zasvěcovacích rituálů, aby si vědci mohli užívat svého nezaslouženého klidu od kritiky ze strany jiných oborů nebo veřejnosti. Věda ale musí být otevřená, v opačném případě, jak trefně poznamenává Feyerabend, se z ní stává elitní náboženství pro zasvěcené, které navenek, směrem k veřejnosti, vyzařuje své totalitní rysy. Slovy amerického ekonoma českého původu Jaroslava Vanka, „naneštěstí nebo naštěstí, naše zvědavost se neomezuje hranicemi naší profesní specializace." ⁶ Koneckonců, podaří-li se v těchto pohraničních oblastech inspirovat nové náhledy na ekonomii či vzbudit diskusi, kniha více než naplní svůj raison d'être.

Vyplácí se dobro?

Existuje ekonomie dobra a zla? Vyplácí se dobro, nebo je dobro mimo ekonomický kalkul? Je lidstvu vrozena sobeckost? A lze ji ospravedlnit, má-li za následek obecné blaho? Nemá-li se z ekonomie stát pouze mechanisticky-alokační ekonometrický⁷ model bez jakéhokoli hlubšího (či aplikačního) smyslu, stojí za to položit si i takové otázky.

Odpovědi budeme hledat v celé historii od počátků naší kultury až po současnou postmoderní dobu. Není cílem sledovat každý okamžik, který přispěl ke změně tehdejšího či současného ekonomického vnímání světa; jedná se spíše o zastávky ve vývoji, a to buď u jednotlivých dějinných epoch (Epos o Gilgamešovi, Hebrejové, křesťanství atd.), nebo u významných osobností, které měly na vývoj ekonomického chápání člověka vliv (Descartes, Mandeville, Smith, Kant, Hume, Mill ad.).

První, historická část knihy je řazena víceméně chronologicky. Další díl začíná ekonomickým pohledem na myšlení Reného Descarta a zkoumá samotný zrod vědy jako moderního interpretačního mechanismu, který evropské civilizaci až dodnes odňal otázku proč a její ztrátu bohatě nahradil odpověďmi na otázku jak. Uvidíme, jak silně Descartes ovlivnil zrod konceptu homo oeconomicus,⁸ jehož slabiny se pokusíme pojmenovat v předposlední části. Závěrečný oddíl zasazuje knihu do kontextu současné ekonomické krize.

Neptej se a počítej

Nakonec je snad na místě upozornění, že tento text obsahuje mnoho citací a parafrází původních myslitelů. Hlavním důvodem je co možná nejautentičtější přiblížení cenných myšlenek dávných věků slovy původního myslitele. Autentičnost a duch doby by zcela vyprchaly, pokud bychom dávné výroky pouze převyprávěli, což by byla velká ztráta. Stejně tak odkazy pod čarou jsou určeny k možnosti hlubšího studia dané problematiky.

Kniha nemá být plným výkladem dějin filosofie a ekonomie. Autor si klade za cíl spíše doplnit některé kapitoly dějin ekonomického myšlení širší perspektivou a analýzou vlivů, které často unikají pozornosti ekonomů a které mohou přilákat širší publikum, zklamané ze zploštělého pojetí ekonomie coby matematické nauky o maximalizaci bohatství a užitku.

Ekonomie, jak ji známe dnes, je kulturním fenoménem, téměř by se chtělo říci výtvorem naší civilizace. Není to však výtvor ve stejném smyslu jako tryskový motor či sázkové dostihy. Rozdíl mezi tím vším tkví v tom, že tryskovému motoru či dostihům uspokojivým způsobem rozumíme - víme, kde vznikly, dokážeme je (téměř) rozložit na prvočinitele, umíme je odstartovat a umíme je zastavit. S ekonomií to tak není. Mnoho věcí vznikalo nevědomky, spontánně, bez kontroly či záměru, a nikoli pod jakousi taktovkou. Předtím než se ekonomie emancipovala, žila šťastně jako podmnožina filosofie, konkrétněji mravní filosofie. Tedy na hony daleko od dnešního pojetí ekonomie jakožto matematicky-alokativní vědy, která si již dávno tyto otázky neklade a naopak jimi ze své pozitivistické povýšenosti často pohrdá. Naše tisíciletá „výchova" ale stojí na hlubších, rozmanitějších a často i pevnějších základech, o nichž je dobré vědět.