Zajda otočí klíčkem v zapalování a jeho žlutý Fiat Punto se s churavým prskáním probere. Někde vzadu ve svědomí hlodají nízkoúrovňové výčitky - snad se tomu tak dá říkat -, vtíravý údiv nad tím, že je čtvrt na jednu a on pořád není doma. S lehkým znepokojením si vybavuje, že Libby byla včera večer obzvlášť rozrušená,

„Jako holka ses povedla," řekl
„Být ženou je křehká písnička," odpověděla. „Žena aby byla liška, slavík a tygřice. Nebo i zmije? Kolébka, rákoska nebo hrob? Je něco nového? Půjde transport?"

Tři
Ernie mačkal tlačítka a cvakal vypínači a tahal za páč-
ky a kroutil knofl íky. Trhal sebou, houpal se, tancoval
a otáčel se. Pozpěvoval si rybí popěvky a z plných
plic zpíval rybí písně.

Za hranice jsem se poprvé dostal na jaře roku 1983.  Bydleli jsme v Teplicích a táta mě vzal autobusem do Drážďan - vzpomínám, že jsem se celé to odpoledne obával německých fašistů, ale nikdo na nás nezaútočil. 

Šel tedy pakůň za opicí. „Opice, nevíš, proč hroch ve vodě neklesne ke dnu? Proč je na zemi tak neohrabaný a těžký, ale ve vodě jako by se proměnil v rybu?“
Opice se podrbala na bradě a šla s pakoněm k jezeru. Seděli na břehu a dívali se, jak se hroch vesele potápí a plave ve vodě,

Do češtiny přeložila Kateřina Krištůfková.

Nedokázal jsem si tyhle myšlenky přidržet před očima, podívat se na ně jasně a říct, co znamenají.
Protože Yngve byl kluk. Já jsem byl kluk. A prostě jsem nebyl teplouš. Naopak – vždycky mě nade všechno zajímaly holky a ve chvíli, kdy jsem potkal Yngveho, jsem je zbožňoval, jako by byly dobro a krása sama, a už pátý měsíc jsem měl přítelkyni.

Aristofanés Joyce III. byl syn profesora herectví, stejně jako i jeho otec, Aristofanés Joyce I. Toho nejmladšího však jeviště nelákalo, naopak. Promoval na právnické fakultě a to umělecké jméno si zkrátil. „Aristo Joyce“.
V Seattlu nastoupil jako právní zástupce ve velké advokátní kanceláři. Po několika letech však Aristo pocítil, že se blíží změna. 

Příští den si Gorila vymyslela, že jí mám dělat při práci společnost. „Kdybys chtěla zase vzít roha, byla bych za to odpovědná," prohlásila. „Když se mnou budeš na dvoře, můžu na tebe dohlížet." Otevřela zadní vchod a přísně sledovala, jak vycházím ven. Natáhla jsem si žlutou bundu a vykročila do bláta. Zadní dvůr byl ohraničený vysokým plotem z prken.