Ze všeho nejvíc mě dokáže naštvat, když mi táta na dotaz, kde asi tak máma je, odpoví: „Hlavně si nesmíš myslet, že je to tvoje vina." Určitě vám došlo, že na tohle jsem se ho neptala. Skoro stejně mě dokáže na­štvat, když se nenechám odbýt a on mi řekne:

Jmenuju se Rafael Fernández a jsem kluk ze skládky.
Lidi mi říkají: „Když se takhle celý den prohrabuješ odpadky, to asi ledacos najdeš. Třeba se na tebe dnes usměje štěstí." A já jim odpovídám: „Kamaráde, myslím, že vím, co najdu."

 Odpoledne měl pan Vavřinec pohřeb, na který se těšil. Nestávalo se to moc často. Některé pohřby bývaly tak smutné, že mu bylo spíš do pláče než do hraní. Ale tentokrát šlo o poslední rozloučení s nějakým důležitým a zasloužilým nebožtíkem a s hojnou účastí zasloužilých a důležitých lidí a proslovů.

Rudé právo – 1972
SSSR otvírá cestu do kosmu i nám. Nesmíme plýtvat energií. Agitační střediska – trvalý zdroj aktivity. Stanovit úkol každému komunistovi. Nixon usvědčen ze lži. Mladí přicházejí do strany. Tisící sovětský film v našich kinech. Zvýšit účinnost ekonomické propagandy a agitace.

Stopařův průvodce Galaxií 4. - Sbohem, a dík za ryby

Barman pleskl drobné do kaluže piva na barpultu, za což mu Arthur poděkoval.
„No tak," vybídla ho Fenny a mrkla na hodinky, „povězte mi, co mi musíte říct."

Jednou Sára přemýšlela, jaké by to bylo mít tety dvě, nebo třeba deset, a usoudila, že Matyldu by měla stejně ze všech nejradši. Byla totiž nejvtipnější, nejveselejší a nejkamarádštější člověk, jakého znala. A uměla naslouchat. Všechno, o čem Sára mluvila, tetu zajímalo.

Ani krok bez Bati                    Egonu Erwinu Kischovi
Rok 1882 / Zápach
„Proč to tu tak smrdí?" ptá se svého otce Antonína šestiletý Tomáš Baťa. Poprvé projevuje snahu vtisknout skutečnosti řád. Nevíme, co mu otec odpověděl. Asi byl málomluvný.

Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda nintendo.
Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že za dárek, i když je suprovej, si mě nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka myslí, že bych neměl dostávat takový drahý dárky, zvlášť když jsem neměl samý jedničky, ale čtyři dvojky.