K čemu je mi dobrá známka z češtiny a místo narození Sokolov? Jsem Vietnamka.

Ukázka z knihy: Bílej kůň, žlutej drak

Autor knihy Jan Cempírek Odkaz na repertoár Zobrazeno 7822

Bílej kůň, žlutej drak

Jsem Češka. Narodila jsem se tady. A nejspíš tu i umřu. Z češtiny jsem vždycky měla jedničku. Šla mi. I česká literatura. A měkký a tvrdý i. A sedm pádů. Rod mužský, ženský a střední. Pán, hrad, žena, kost, město, moře. Nikdy jsem s češtinou neměla problémy. Kuře, stavení.

I když naši mluví doma jinak. I když mě víc bavila matika a chemie. I když mám šikmý oči a ti náckové, co se vynořili ze tmy pár metrů před náma, se tak vyzývavě šklebí. I když se můj bratranec Tot ke mně bojácně tiskne:

„No la ai?"

K čemu je mi dobrá známka z češtiny a místo narození Sokolov? Jsem Vietnamka. Pro všechny. Navždy. Předseda, soudce.

Pod schody na dvorku málem vrážím do dvou chlapů. Mají teplé kabáty, kvalita. Krky jim chrání zdvižené límce. Tlustý hlavy, brady skloněný k uzlům kostkovaných kravat. Oba drží v rukách kožené aktovky. Věnují mi sotva jediný pohled. Míří přímo k naší restauraci. Sníh tlumí důležitě odměřované kroky. Šourám se pomalu za nimi.

Nh?ng vien ch?c.

Úředníci z města. A nepříjemní. Už na první pohled. Zdvíhám hlavu k podkroví, chtěla bych vědět, jestli mě Michal ještě sleduje. Okna jsou rozsvícená, ale silueta v nich žádná. Asi pije. Sám. Když jsem s ním nechtěla pít já. Čučí na Vierku. Ať!

Vcházím do restaurace chvilku po těch chlapech. Bratranec Tot sedí na stole a nohama klátí sem a tam. Jako ostatně celé poslední dny. Ven nevychází. Bojí se. Doma ale nepomáhá. Je tady přece na prázdninách! Tak co? V Evropě je otrava. Teď mu ale oči jiskří.

Prohlíží si zvědavě neznámé muže a tváře mu červenají. Cítí, že se konečně něco bude dít.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory:
   
Ministerstva kultury ČR Statutárního města Brna