Někdy větší nebezpečí představuje vlastní strach...

Ukázka z knihy: Kluk, co se koupal s piraňami

Autor knihy David Almond Kluk, co se koupal s piraňami Zobrazeno 3272

Kluk, co se koupal s piraňami

Tři
Ernie mačkal tlačítka a cvakal vypínači a tahal za páč-
ky a kroutil knofl íky. Trhal sebou, houpal se, tancoval
a otáčel se. Pozpěvoval si rybí popěvky a z plných
plic zpíval rybí písně.

Ryby, ryby, ryby, ryby,
RYBY, RYBY, RYBY, RYBY!
Kádě plné tresek, pstruhů a štik,
ploutve hezky pryč, fi k a šmik,
uvařit, upéct nebo usmažit,
šup do konzerv a nadepsat, to musí být!
Ryby, ryby, ryby, ryby,
RYBY, RYBY, RYBY, RYBY!
Pottsovy perfektní pstruzi! Sardinky splendidní!
Makabrózní makrely, kdo to všecko sní?
Úhoři, kapři, herinky, šproty,
lepší jsi neměl, na to vsaď boty!
Ryby, ryby, ryby, ryby,
RYBY, RYBY, RYBY, RYBY!
Kádě plné tresek a...

Annie vzdychla. Kam se poděl ten hodný, milý
chlap, co ho znala dřív? Poklepala ho po rameni.
Nic. Dloubla ho do zad. Nic. Bacila ho a zaječela mu
do ucha: „Ernie! ERNESTE!"
Konečně se k ní otočil. „Ha! Už bylo načase," řekl.
„STANE! Kdepak jsi, chlapče?"
Annie se shýbla a nejbližší stroj vypnula. Ernie zalapal
po dechu. Co to prokrindáčka dělá? Chtěl stroj
zase zapnout, jenže Annie řekla: „Stana nech být,
dneska má volno."
„Volno? Kdo to řekl?"
„Já," opáčila Annie. „Je to nové pravidlo. Koukni,
tady jsem ho napsala." Podala mu útržek papíru.
Ernie si ho přečetl a poškrábal se na hlavě.
„V loděnici jste taky měli pravidla, no ne?" řekla
Annie.
„To sice jo," přiznal Ernie, „ale –"
„Žádné ale," zarazila ho Annie. „A taky dostane deset
liber jako bonus." Podala mu další kousek papíru.
„Vždyť sis ty pravidla teď vymyslela!" vykřikl Ernie.
Annie pokrčila rameny. „No samozřejmě. Máš něco
proti tomu?" Podívala se Erniemu do očí.
Ernie se jí taky podíval do očí. „To teda mám!" řekl.
Podala mu další papírek.
„No?" protáhla Annie.
Ernie zavrčel. Sáhl do kapsy a vytáhl desetilibrovou
bankovku.
„Dej to Stanovi a řekni mu, ať si to hezky užije," poručila
mu Annie. Pak zdvihla prst, jako by chtěla říct
Ani nezkoušej něco namítat! „Stane!" zavolala. „Pojď
sem. Strejda ti chce něco říct."
Stan vylezl z kredence.
„Dneska máš volno," oznámila mu Annie. „Že ano,
drahý?"
„Jo," zavrčel Ernie.
„A strejda pro tebe něco má, že ano, Ernie?"
„Jo!" zavrčel Ernie znovu. Podal chlapci desetilibrovou
bankovku. „Všechno nejlepší, chlapče," řekl.
„Hezky..." Poškrábal se na hlavě. Co že to má říct?
„... si to užij!" napověděla mu Annie.
„Jo, přesně tak," řekl Ernie. „Hezky si
to užij, synku."
„A co si mám užít? A kde?" zeptal
se Stan.
Annie otevřela dveře. „Venku,"
řekla. „Trčíš tady doma už moc
dlouho. Jdi ven, do světa, a hezky si
to užij!"
Annie a Stan vykoukli do ulic
a překvapením a údivem zalapali
po dechu. Do města totiž přijela
pouť. Přímo na místě,
kde bývala Simpsonova loděnice, teď stál lunapark.
Proti sluníčku se pomalu otáčelo ruské kolo. Byl vidět
špičatý vršek tobogánu. Slyšeli rachot z autodromu,
kvílení hudby, dunění horské dráhy. Ve vzduchu byl
cítit motorový olej a cukrová vata a párky.
„Pouť!" vydechli oba současně. „Páni!"
Stan pevně sevřel svou desetilibrovku, dal tetě pusu,
zazubil se na strejdu a vykročil do prosluněného dne
svobody.
Annie vzala nákupní tašku. „Pravidlo jedna cé," řekla
cestou ven. „Teta dostane volno, aby mohla
koupit dort!"
Ernie sledoval, jak odcházejí. „Svět do-
čista zešílel," řekl si pro sebe, pak zabouchl
dveře a vrátil se k práci.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory:
   
Ministerstva kultury ČR Statutárního města Brna