Román o andělích a moldavanech.

Ukázka z knihy: Simion Výtažník

Autor knihy Petru Cimpoesu Simion Výtažník Zobrazeno 5418

Simion Výtažník

Hlavou se jí mihla jedna dávnější, dnes již pozapomenutá myšlenka doprovázená představami, při nichž jí pukalo srdce jak zralý lusk: myšlenka, že ji pan Elefterie podvádí proto, že ona má na ženu příliš velký nos — to si uvědomovala už jako slečna.

Na čajích nebo, jak se dneska říká, na diskotékách se chlapci moc nehrnuli, aby ji vyzvali k tanci. Zpočátku ji to velice udivovalo, protože si nemyslela, že by byla něco méně než ostatní děvčata, byla čisťounce oblečená, měla lakové střevíčky s vysokým podpatkem jako ony a hodně se voněla právě proto, aby upoutala co nejvíc pozornost, dokud jí tatínek jednoho dne dosti pochmurně neřekl: „Copak nevidíš, jakej máš velkej nos? Proč by tě s takovým raťafákem měli kluci chtít zvát k tanci?" (Tehdejší) slečna Gleofina se hned rozběhla k zrcadlu a s hrůzou spatřila, že otec má pravdu. Divila se, jak je to možné, že si něčeho tak zjevného doposud nevšimla — snad ze zvyku. Nos, jiný než u ostatních dívek, kulatý jako buřtík a na konci mírně zahnutý směrem dolů, jí opravdu trčel z obličeje a skoro překrýval rty. Řadu dní se pak pořád vzhlížela v zrcadle, hned si zakrývala polovinu nosu dlaní, hned ho uchopovala dvěma prsty nebo tlačila na jeho špičku a kroutila ho trochu nahoru, aby vypadal roztomileji... Nakonec ji to buď unavilo, nebo si na svůj nos zase zvykla, či to prostě nechala plavat. A když se vdala a trochu se spravila, téměř úplně na nos zapomněla. Teď ji však psychologický test z Probuzení nutil oživit minulost i s těmito bolestnými vzpomínkami.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory:
   
Ministerstva kultury ČR Statutárního města Brna