„Zůstaneš tady se mnou a necháš se obšťastňovat a na oplátku zas budeš ty obšťastňovat mě?"

Ukázka z knihy: Špičkou jazyka

Autor knihy Sarah Watersová Odkaz na repertoár Zobrazeno 7302

Špičkou jazyka

Měla jsem ale skoro prázdnou peněženku, takže jsem dnes večer potřebovala zvládnout nějakou rychlovku. Vzala jsem si svůj oblíbený kostým - gardistickou uniformu a vyrazila do teplé noci. Docela dlouho se zdálo, že dnes na nikoho nenarazím, ale pak těsně kolem mě projel pomalu kočár. Zůstal stát a stejně jako já jen tak otálel. Cítila jsem, že mě zevnitř někdo bedlivě pozoruje.

Ze zřejmých důvodů svou práci zásadně nevykonávám v kočárech, protože pánové v nich bývají dost nároční. Platí sice dobře, ale očekávají za to také odpovídající služby. Přesto jsem se nerozhodně vydala směrem ke kočáru. Když už jsem ho skoro míjela, otevřely se dveře a zatarasily mi cestu. Přiznávám, že jsem byla zvědavá. Muž, který dokáže zinscenovat setkání, jež se za normálních okolností obejde bez větších efektů, jistě musí být někdo zvláštní. Postoupila jsem o něco blíž k otevřeným dvířkům. Uvnitř panovala naprostá tma. Pak v ní krátce, ale ostře zazářila špička cigarety a matně rudou barvou osvítila bledou ruku v rukavici a něčí tvář. Ta ruka byla útlá a ozdobená prsteny. Tvář byla napudrovaná a patřila ženě.

„Mohu vás svézt?"
„To je od vás velice laskavé, madam, ale já jsem skoro doma."
„Je dost pozdě na to, aby se člověk pohyboval sám po takových ulicích. Ale jestli nechcete odvézt domů, neprokážete mi aspoň laskavost a neprojedete se se mnou? „Poslyšte, paní, jste na špatné adrese. Věřte mi, já nemám to, co chcete."
„Naopak, drahoušku. Máte přesně to, co chci."
„Madam, já nejsem žádný chlapec. Já jsem..."
„Nastup si, ty blázínku."

Na chvíli jsem zaváhala. Měla jsem ale prázdnou peněženku, a když mi podala ruku a já uviděla zblízka ty obrovské drahé prsteny, v tu chvíli bylo rozhodnuto. Chytila jsem se její ruky a nastoupila do kočáru.

„Nevracíte se náhodou z maškarního bálu?"
„Ne, ta uniforma je můj převlek na ulici, ne na večírek. Zjistila jsem, že na samotné děvče v sukních se ve městě nehledí vždycky s čistým úmyslem."
„Chápu. A vy o to nestojíte?"
„Samozřejmě záleží na tom, kdo se dívá."

Její ruka se přesunula k mému kolenu a pak pomalu až na vrchol mého stehna. Už to bylo strašně dávno, co se mě tam někdo dotkl.

„Obávám se, že jste tak trochu rajda."
„Rajcování mi jde, jestli něco takového hledáte..."
„Aha."

Odvezla mě k sobě domů, do obrovské vily na náměstí a mlčky mě zavedla ke dveřím. Stoupala jsem za ní po schodech nahoru a v duchu přemítala, jaké má ta dáma asi choutky a jak má kvůli nim asi vyzdobený pokoj, který leží za těmi nic neříkajícími dveřmi. Byl tam ale jen obyčejný salon s doutnajícím ohněm v krbu.

„Musíte si myslet, že nemám vychování. Dotáhnu vás až sem a nezeptám se ani na jméno."
„Slečna Nancy Kingová.
„Jste velice hezká, slečno Kingová."
„Já vím."
„Sundej si kalhoty! A taky prádlo, ale kabátek si nechej. V mojí ložnici najdeš truhlu a tímhle ji otevřeš. Presto!"

Ležela v ní ta nejpodivnější a nejnecudnější věc, jakou jsem v životě viděla. Byl to postroj vyrobený z kůže - něco na způsob opasku a k němu byl upevněný kožený váleček.

„Navleč si to a pojď ke mně."

Otočila se a pohybem ruky mě pobídla, abych ji svlékla. Potom mě postrčila na židli a obkročmo se na mě posadila. Pak se jala zvedat a klesat ve stále rychlejším tempu. Její vzdechy se brzy proměnily ve steny, nakonec ve výkřiky a brzy se k nim přidal i můj vlastní hlas, neboť robertek, jenž obšťastňoval ji, přinášel rozkoš i mně. A pak naše rozkoš dospěla ke svému bolestnému, klenutému vrcholu.
Spánek nás přemohl až něco po čtvrté a bylo jedenáct, když jsem se probudila.

„Čekala jsem, až se probudíš, abych zazvonila na snídani. Doufám, že máš hlad."

Ve dveřích se objevila služebná o něco mladší než já s tácem v ruce.

„Dobrá, Blakeová, to bude všechno a na půl jednou pak připravte koupel pro slečnu Kingovou. Jsi ráda, že jsem tě sem přivezla?"
„Ano."
„Zůstaneš tady se mnou a necháš se obšťastňovat a na oplátku zas budeš ty obšťastňovat mě?"
„Zůstat s tebou? Jako co? Tvůj host, tvoje služka?"
„Moje kurvička."
„Tvoje kurvička?"
„Bydlela bys tady se mnou, jedla bys z mého stolu, jezdila mým kočárem a nosila šaty, které ti vyberu - a taky svléknu, kdy se mi zachce. Prostě bych si tě tak, jak se píše v lechtivých románcích, vydržovala."
„A to vůbec nemáš strach ze skandálu?"
„Naopak, já ho vyhledávám, toužím po něm! A ty taky. Jsi jako já, prahneš po vlastním pohlaví, proto zůstaneš a budeš mi po vůli."

Říkala pravdu. Rozkryla všechna moje tajemství. Ukázala mi, jaká vlastně ve skutečnosti jsem. Věděla jsem, že mě má v hrsti. Koneckonců v životě jsou okamžiky, které nás mění, oprostí od minulosti a nabídnou nám zbrusu novou budoucnost. Jedním z nich byl ten večer v Canterburském paláci, kdy mi Kitty hodila růži a z mého obdivu k ní se zrodila láska. A toto byl další. Bylo mi jasné, že teď už není cesty zpět. Ta dáma se jmenovala Diana Lethabyová. Byla to bezdětná, bohatá a světácká vdova, která měla srdce stejně tvrdé jako já. Až teď jsem si vzpomněla na domluvenou schůzku s Florence. Teď ale bude lepší na ni i na svou minulost zapomenout.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory:
     
Ministerstva kultury ČR Hlavního města Prahy Statutárního města Brna
Pod záštitou:
  Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR