LiStOVáNí střílí do dalších neobjevených žánrů, a to přímo do dvou: do sportovní literatury a životopisu. Kniha vypráví o nejrychlejším sprinterovi všech dob, Usainu Boltovi - nejrychlejším člověku na světě. "Tohle mě vážně nikdy neomrzí poslouchat," libuje si trojnásobný olympijský vítěz v úvodu jedné z nejlepších sportovních knih, jaká v poslední době vyšla. Dobře ilustruje, proč je jamajský šampion jedním z nejsympatičtějších lidí mezi světovou sportovní špičkou. Málokomu se podařilo v knižní podobě zachytit duši a přemýšlení špičkového sportovce tak důkladně a podrobně.

Kniha Miloše Urbana spadá do období let 2002 až 2006. Když je autor psal, nemyslel na konkrétní sbírku, která by je sjednotila do jednoho svazku. Některé vznikly spontánně a putovaly do šuplíku, jiné byly napsány na zakázku, část byla otištěna v domácích i zahraničních časopisech či povídkových výborech. Kniha vychází ve třech různých vydáních, která připravil Pavel Růt: jako ilustrovaná, jako neilustrovaná a jako číslovaná bibliofile s litografií, uložená v dřevěné truhle a oblečená do dámských kalhotek s originálním brandem Urban Girls.

Světoznámý příběh duševně a citově retardovaného muže, který až do zralého věku nepoznal skutečný svět jinak než z televize a který je po smrti svého dobrodince do něj sice vržen rovnýma nohama, šťastnou náhodou se však dostane ihned do nejvyšších kruhů, kde každou jeho prostoduchou myšlenku díky obyčejnému nepochopení interpretují jako geniální ekonomický či politický vhled. A protože ve velkém světě médií, politiky a byznysu není nikdo připraven na člověka, který neprosazuje ničí zájmy (ani ty svoje), stává se z něj nečekaně hvězda, okolo které všichni krouží a každý si do ní promítá své vlastní přání a touhy. Příběh, který nezestárne v žádné době.

Román Slovo boží, další část volné trilogie nejúspěšnějšího finského autora Kari Hotakainena, tentokrát čtenáře pozve na cestu. Příběh začíná zdánlivě jednoduše: generální ředitel významného průmyslového koncernu má krátce vystoupit v televizi a objedná si řidiče, který pracoval pro jeho otce, aby jej zavezl do hlavního města. Cesta je dlouhá, času na přemýšlení nahlas habaděj. Dojdou hlavní postavy nakonec dojdou katarze, využijí cestu ke změně svých názorů a postojů, či budou pokračovat ve vzájemném zneužívání a důrazu na vlastní zištnost? Otevřou se „božímu slovu", nebo zůstanou uzavřeny v bezpečných hranicích svého zažitého chování? Mají vůbec nějakou šanci? Jak je u Hotakainena zvykem, nechybí velký pozorovací talent, smysl pro humor a cynismus.