Odehrávají se tu leckdy věci děsivé – je to vůbec pro děti? není to pro děti? –, ale pro dobré to dobře dopadne (kdo je ovšem dobrý?). Svérázný humor a jedinečná fantazie: to jsou hlavní znaky pohádek Egbérie a Olténie.

Vítejte v pestrém pohádkovém světě Sylvy Fischerové. Její vyprávění jsou skutečné vodotrysky jazyka, humoru a fantazie. Prosvištíte s ní po celém světě, ocitnete se mezi knížaty a králi i orientálními vílami. V Japonsku se statečným broskevníčkem Momotaró porazíte podivné žaponské démony, v monackém knížectví se zúčastníte neuvěřitelných žranic a ještě neuvěřitelnějších dietních kúr, v Indii se budete s malým Vívékandou procházet po pralese a třást se před bílým tygrem (i před natvrdlým učitelem), ale i hned za humny v Dolní Terchové si s Romem Dežem vyjdete na cestu s nastrojenou Kostlivou-Smrtkou.

V nové knize nakladatelství Baobab si Sylva Fischerová nebere servítky a své hrdiny popisuje jako lidi z masa a kostí se vším všudy. Její princové, vládcové a ostatní hrdinové nejsou žádní nažehlení romantičtí Kenové a Barbíny, ale lidé, kteří klejí, cpou se, bolí je břicha, bojí se, nechají se zlákat mamonem a vůbec prožívají všechny nástrahy světa jako obyčejní lidé.

Klasické vzdělání dovoluje autorce procházet se po říši fantazie zcela volně a pracovat vědomě se svými literárními prapředky. Její kritická a neustále se vyptávající mysl pracuje na textech dlouho a pečlivě a vytesává z nich jako sochař z kamene, to co potřebuje.

Sylva Fischerová ráda vypráví. Dokáže napsat současný příběh s psychologickou zápletkou, pohádkové vyprávění o dětech – i pro děti –, co bydlí v paneláku, intimní poezii i košatou pohádku z daleké Arábie. Vždy je současná: nevypráví o nějakém „kdysi", ale o světě „teď a tady", jak ho žijeme. Zároveň však zůstává odpovědná žánru, který si vybrala: v tomto případě její snoubení současného světa a pohádky nikdy nepřekračuje hranice vkusu. A tak jsou její postavy často tak trochu v údivu nad tím, co jim „pohádkové schopnosti" v příběhu připravují.

V Egbérii nic není tak, jak jste na to zvyklí. Ale ani se nedá říct, že by tam všecko bylo naopak. V Egbérii je totiž všechno každou chvíli jinak. Ale zase ne úplně jinak. A jindy to vypadá stejně jako předevčírem. Například pět plus pět rovná se v Egbérii šestnáct; ale jindy dvacet jedna. A pozítří třeba mínus osmnáct, jenže to nikdo nedokáže předpovědět.

Sylva Fischerová
* 5.11.1963 v Praze, básnířka, prozaička, filoložka a filosofka
Vydala sedm básnických sbírek a několik povídkových knih v Čechách i v zahraničí, na Filosofické fakultě UK učí starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii.

Ilustrace Juraj Horváth