Jste nyní součástí našich životů

 |  Reference

Neděle ráno, 4. prosince 2011. V Seattlu je chladno a jasno, ještě pořád padá listí...
Ahoj, Lukáši, ale i Alane, Petro a Marty!
Omlouvám se, že jsem dopis, který jsem si v duchu skládal už od naší poslední večeře v Brně, tak dlouho odkládal.

Po divoké karnevalové jízdě s cirkusem Argo a Listováním jsme dorazili na Krétu a rozhodli jsme, že na Krétě prostě jenom budeme a necháme své vzpomínky zrát – vystoupili jsme z vlaku zvaného 21. století a zbavili se mobilů, počítačů, novin, televize a rádia. Nemalovali jsme, nepsali jsme, jenom jsme prostě byli.
Denními zprávami pro nás bylo, když vyšlo slunce nad mořem, když jsme sbírali olivy, dělali po lisování vína grappu, jedli, spali a navštěvovali přátele. Bylo to jako dovolená na jiné planetě.
Přesto se do našeho hovoru téměř každý den vloudila vzpomínka na dny, které jsme strávili s Čechy. A děje se nám to neustále, i když jsme už v Seattlu a každý se nás ptá: „Tak co, jaké to bylo?"
Když se snažím popsat, jak jste můj román převedli do divadelní podoby, pořád se mi derou slzy do očí. I když jsem češtině nerozuměl, v zásadě jsem dokonale pochopil, co na pódiu děláte, a hluboce mě vaše schopnosti a představivost dojaly. I když je román pouhou fikcí, příběh vychází z mého vlastního života a vaše zpracování textu v sobě skrývalo určitou pravdu.
Nemůžete samozřejmě pravdu promítat navenek, pokud nevychází z krásy, která se skrývá v srdci vás tří, vás všech. Vaše poctivost září navenek.
A pořád se musím nahlas smát, když si vzpomenu, kolik komična jsi v románu objevil. A jak jsi diváky oslovil a vtáhl je do představení, to bylo naprosto přirozené a kouzelné.
Když řeknu, že Listování má talent, budou to příliš zdrženlivá slova.
Opravdu se těším na video, které nechal Milan natočit – abych si znovu prožil chvíle, které jsme spolu strávili na jevišti i mimo něj. Myslím si, že život je obecně vzato především improvizace. A člověk musí mít odvahu a věřit si, že dokáže improvizovat pod tlakem, vidět vše, co se kolem něj děje, jako příležitost, a ne jako problém, který se musí vyřešit.Ty a Létající Cirkus Listování jste v improvizaci skvělí – mohli jste improvizovat, protože jste se na představení pečlivě připravovali. Pro Willow i pro mě to byla velká poklona, že jste nám důvěřovali, že dokážeme improvizovat a do dění na jevišti zapadnout. Když se mě Willow zeptala: „Zvládneme to?" odpověděl jsem jí, že to zvládnout musíme, protože nemůžeme nechat Listování na holičkách. Když si dělala starosti, že bude poprvé v životě vystupovat na pódiu, řekl jsem jí, že život se vždy žije na pódiu – jen se pokaždé liší počet diváků, o nic víc nejde. A když řekla, že se bojí, řekl jsem jí, že Lukáš, Alan, Petra a Marty se taky bojí, ale že se naučili, jak strach přetavit v umělecké představení. A ukázalo se, že to všechno byla pravda. Zkrátka a dobře, opět jsme si práci s Listováním ohromně užívali, jsme rádi, že jsme vás všechny poznali osobně. Jste nyní součástí našich životů. Willow pravidelně nosí Petřin klobouk a já mám dlouhou rudou hedvábnou šálu, podobnou, jako měl Alan, a tu nosím při tanci. A když se bavíme o tom, že chodíme po visutém laně života s bezstarostnou sebedůvěrou, vždycky si vzpomenu na Lukášův sarkastický úšklebek. Kéž bychom mohli s vámi jet do Bratislavy a znovu si v představení zahrát. A kéž byste byli s námi v argentinské kavárně v naší krétské vesnici, když jsme místním Kréťanům předváděli, jak tancujeme, a vyzvali jsme je, ať si tango taky vyzkouší. Stručně řečeno, obohatili jste nám život. Nezapomeneme na vás a doufáme, že si na nás čas od času vzpomenete. Ještě se potkáme – musíme se potkat.
Zůstaňme v kontaktu.

S vřelými pozdravy a trvalou náklonností,

Robert Fulghum a Willow Baderová

(přeložil: Martin Svoboda)

Sledujte nás na sociálních sítích:

Adresa

LiStOVáNí s.r.o.
Fibichova 154, 43902 Cítoliby
Nahoru
Nahoru