(ačkoli program Listování tvrdí opak), proto se ji pokusím čtenářům přiblížit.
Kniha vypráví o životě Davida Záhrabníka, o retardovaném muži, který znal svět mimo zahradu svého zaměstnavatele jen z televize. Jeho život se však náhle změní , když jeho zaměstnavatel, postarší muž s dobrým srdcem, zemře. David je nucen se vystěhovat, avšak shodou šťastných i méně šťastných náhod se dostane téměř okamžitě do kruhů vyšší společnosti... Jak se jeho život ubírá dál si přečtěte v knize od Jerzy Kosińskiho – a nebo lépe – přijďte na Listování!
A nyní k samotnému scénickému čtení. Hlavního hrdinu příběhu si zahrál Tomáš Drápela a zahrál ho vskutku obdivuhodně, zvláště se mi líbil moment, když začalo představení a herec začal kropit diváky imaginární vodou z konve – bylo to tak opravdové, že se všichni polívaní diváci před vodou krčili. Jen těžko se věřilo tomu, že opravdu není retardovaný ( a že tomu tak opravdu není, to nám dokázal v krátkém, přátelském rozhovoru po představení). Jeho hraní/čtení mělo v sobě zvláštní kouzlo, snad se s touto rolí opravdu sžil (jeho účes o tom svědčil) nebo mohl být jiný důvod – jaký, to vám ovšem nepovím – na to má fantazie nestačí – alespoň pro tento moment ne.
Další významnou roli v Byl jsem při tom si zahrál Pavel Oubram, který měl herecký úkol o něco složitější. Hrál totiž několik postav, navíc naprosto rozdílných charakterů. Této složité situace se však zhostil na jedničku, zvlášť když hrál homosexuála, který sváděl Davida, či ruského důstojníka – jeho ruský přízvuk mě velice pobavil (a připomněl mi jednoho profesora na naší škole).
A v neposlední řadě zbývá zhodnotit výkon Věry Hollé, vzhledem k tomu, že toto nebylo mé první Listování, už jsem si zvykl na o něco méně výrazný výkon Věry Hollé, oproti jejím kolegům, avšak nemyslím si, že je to na škodu, dokonale to pomáhá vyrovnat scénické čtení, které by jinak bylo na můj vkus trochu uřvané.
S Listováním jsem nad míru spokojen, knihu si s radostí přečtu – jen se obávám, že z knihy uslyším hlasy Tomáše, Pavla a Věry, kterých se v příštích pár dnech – snad i týdnech jen tak nezbavím – natolik se mi jejich představení vrylo do paměti.

student Michal Otisk, školní blog zde