Ukázka z knihy Woody Allena

 |  Ukázky z knih

POSTAVA KUGELMASSE
Kugelmass, profesor filozofie na Newyorské městské univerzitě, byl již podruhé ženat. Daphne Kugelmassová byla slepice. Kugelmass měl také dva připitomělé syny se svou první ženou Flo a vězel až po uši v alimentech.

"Copak jsem mohl vědět, že to dopadne tak špatně?" naříkal Kugelmass jednoho dne svému psychoanalytikovi. "Daphne nebyla zlá. Kdo mohl vědět, že o sebe přestane pečovat a nafoukne se jako balón? Navíc měla i nějaké peníze, což samo o sobě není zdravý důvod si někoho brát, ale nemůže to uškodit, zvlášť při těch výdajích, co mám. Chápete, co myslím?"Kugelmass byl plešatý a chlupatý jako medvěd, ale měl duši.

"Potřebuji poznat novou ženu," pokračoval. "Potřebuji milostný románek. Možná na to nevypadáni, ale jsem člověk, který potřebuje lásku. Potřebuju něhu, potřebuju flirtovat. Nejsem už nejmladší, a tak se chci milovat v Benátkách, vtipkovat v módních barech a vyměňovat si plaché pohledy had červeným vínem při světle svíček, než bude pozdě. Rozumíte mi?"
Doktor Mandel poposedl v křesle a řekl: "Milostný románek nic nevyřeší. Nesmíte být tak nerealistický. Vaše problémy leží mnohem hlouběji."
"A ten románek musí proběhnout v naprosté tajnosti," pokračoval Kugelmass. "Druhý rozvod si nemůžu dovolit. Daphne by se mnou pořádně vymetla."
"Pane Kugelmassi -"
"Ale nesmi to být nikdo z univerzity, protože Daphne tam pracuje taky Ne že by v profesorském sboru byly nějaké velké krásky, ale některé studentky..."
"Pane Kugelmassi -"
"Pomozte mí. Měl jsem včera sen. Přecházel jsem louku s piknikovým košíkem, na kterém byl nápis 'Velké vyhlídky'. A pak jsem si najednou všiml, že ten košík je vespod děravý."
"Pane Kugelmassi, to nejhorší, co byste mohl udělat, je začít vyvádět. Musíte tady prostě vyjádřit své pocity a pak je společně zanalyzujeme. Léčíte se už dost dlouho, abyste věděl, že žádná zázračná léčba neexistuje. Jsem koneckonců psychoanalytik a žádný kouzelník."
"Tak možná potřebuju kouzelníka," řekl Kugelmass a zvedl se z pohovky. Těmito slovy ukončil svou terapii.
Asi za dva týdny, když do sebe Kugelmass a Daphne jako obvykle naráželi po celém bytě jako dva kusy starého nábytku, zazvonil telefon.
"Já to zvednu," řekl Kugelmass. "Haló."
"Kugelmass?" ozval se hlas. "Kugelmassi, tady Persky."
"Kdo?"
"Persky. Anebo snad spíš Velký Persky?"
"Pardon?"
"Slyšel jsem, že hledaj po celém městě kouzelníka, který by jim vnesl do života trochu exotiky. Ano nebo ne?"
"Pst," zašeptal Kugelmass. "Nezavěšujou. Odkud volaj, Persky?"
Druhý den po obědě Kugelmass vyšplhal tři patra polorozpadlého činžáku v nejhorší části Brooklynu. Pomalu si zvykal na temnotu chodby, pak konečně našel hledané dveře a zazvonil. Tohle olituju, pomyslel si v duchu.
Za pár vteřin mu otevřel malý, hubený mužik, který vypadal jako vosková figurína.
"Oni že jsou Persky Veliký?" řekl Kugelmass.
"Velký Persky. Chtěj čaj?"
"Ne, já chci romantiku. Chci hudbu. Chci lásku a krásu."
"Ale čaj nechtěj, co? Podivuhodné. Fajn, posaďte se."
Persky odešel do zadní místnosti a Kugelmass slyšel zvuky přesunovaných krabic a nábytku. Persky se vrátil a tlačil před sebou velký předmět na rozvrzaných kolečkových bruslích. Sňal svrchu několik starých hedvábných kapesníků a odfoukl vrstvičku prachu. Byla to levně vyhlížející a mizerně nalakovaná čínská skříňka.
"Persky," řekl Kugelmass, "co to má být za trik?"
"Dávaj pozor," řekl Persky. "Tohle je opravdu báječný efekt. Sestrojil jsem ho minulý rok pro sjezd Rytířů Pýthie, ale ten se nakonec nekonal. Vlezou si do té skříňky."
"Proč, aby ji mohli celou propíchat meči nebo něco takového?"
"Viděj nějaké meče?"
Kugelmass se zašklebil a s velkým supěním vlezl do skříňky. Nemohl si nevšimnout několika ošklivých falešných drahokamů, které byly nalepené na drsnou lepenku přímo před jeho obličejem. "Jestli je to nějaký vtip," řekl.
"To se povedlo, vtip. Teď jim povím, o co jde. Když za nima do té skříňky vhodím jakýkoli román, zavřu dvířka a třikrát zaklepám, ocitnou se najednou přímo v té knize."
Kugelmass se zatvářil nevěřícně.
"Můžou mi věřit," řekl Persky. "Na mou duši. A nemusí to být jenom román. Povídka, hra, báseň. Můžou se seznámit se všemi ženami stvořenými nejlepšími světovými spisovateli. O kom se jim zasní. Můžou si skotačit jak chtěj s opravdovou hvězdou. Až budou mít dost, tak zavolaj, a já je za zlomeček vteřiny vrátím sem."
"Persky, nechoděj se někam léčit?"
"Říkám jim, můžou se spolehnout," řekl Persky.
Kugelmass zůstával skeptický. "Co se mi to pokoušej namluvit - že tahle po domácku stlučená krabice se mnou provede ty zázraky, co líčej?"
"Za dvě pětky."
Kugelmass sáhl po peněžence. "Tomu uvěřím, až to uvidím," řekl.
Persky si strčil peníze do kapsy a obrátil se ke knihovně. "Tak s kým se chtěj seznámit? Se sestřičkou Carrie? S Daisy Buchananovou z Velkého Gatsbyho? S Ofélií? S nějakou hrdinkou od Saula Bellowa? Hele, co takhle se Scarlett O'Harovou ze Severu proti Jihu? I když mužskýma jejich věku by dala pořádně zabrat."
"Francouzku. Chci mít románek s francouzskou milenkou."
"S Nanou?"
"Nechci za to muset platit."
"Co takhle s Natašou z Vojny a míru?"
"Říkal jsem s Francouzkou Už to mám! Co takhle s Emmou Bovaryovou? To mi připadá perfektní."
"Maj to mít, Kugelmass. Houknou na mě, až budou mít dost." Persky vhodil do skříňky paperbackové vydání Flaubertova románu.
"Jsou si jistý, že je to bezpečný?" zeptal se Kugelmass, když Persky začal zavírat dvířka.
"Bezpečný. Co už je v tomhle bláznivým světě bezpečný?" Persky zaklepal třikrát na skříňku a pak zas prudce dvířka otevřel.
Kugelmass zmizel. V témže okamžiku se objevil v ložnici Charlese a Emmy Bovaryových v Yonville. Před ním stála nádherná žena. Byla k němu obrácena zády, byla sama a skládala prádlo. To snad není pravda, pomyslel si Kugelmass, zíraje na doktorovu okouzlující ženu. To se mi jen zdá. Jsem tady. Je to ona.
Emma se překvapeně otočila. "Proboha, vy jste mě vylekal," řekla. "Kdo jste?" Mluvila stejnou pěknou angličtinou, jakou byl napsán překlad paperbackového vydání.
To je prostě neuvěřitelné, pomyslel si. Pak si uvědomil, že Emma položila otázku jemu, a řekl: "Promiňte. Jsem Sidney Kugelmass. Jsem z městské univerzity. Profesor filozofie na Newyorské univerzitě. Já - no to koukám!"
Emma Bovaryová se koketně usmála a řekla: "Nechcete se napít? Co takhle sklenici vína?"
Je nádherná, pomyslel si Kugelmass. Jaký rozdíl proti tomu troglodytovi, s kterým sdílím lože! Pocítil náhlé nutkání sevřít to vidění do náruče a říct mu, že je ženou, o níž snil celý život.
"Ano, sklenici vína," řekl chraplavě. "Bílého. Ne, červeného. Ne, bílého. Dejte mi bílé."
"Charles odjel na celý den," řekla Emma hlasem, v němž se skrývala spousta hravých náznaků.
Po víně se šli projít do krásné francouzské venkovské krajiny. "Vždycky jsem snila o tom, že se zjeví nějaký tajemný cizinec a vysvobodí mě z tohohle jednotvárného a hrubého venkovského života," řekla Emma a stiskla mu ruku. Prošli kolem kostelíka. "Strašně se mi líbí, co máte na sobě," hlesla. "Nikdy jsem tu nic takového neviděla. Je to tak... tak moderní."
"Říká se tomu sportovní oblek," odpověděl romanticky. "Koupil jsem ho se slevou." Náhle ji políbil. Celou příští hodinu spočívali pod stromem, šeptali si a sdělovali si hluboké a významné myšlenky pohledem. Náhle se Kugelmass posadil. Právě si vzpomněl, že se má setkat s Daphne v obchodním domě Bloomingdale. "Musím už jít," řekl Emmě. "Ale neboj se, vrátím se."
"To doufám," řekla Emma.
Vášnivě ji objal a pak společně došli zpět k domu. Sevřel Emminu tvář v dlaních, opět ji políbil a zavolal: "Oukej, Persky! Musím být o půl čtvrté u Bloomingdala!"
Ozvalo se jakési mlasknutí a Kugelmass byl zpátky v Brooklynu.
"No tak? Vymýšlel jsem si?" zeptal se Persky vítězně.
"Poslechnou, Persky, v téhle chvíli už přijdu pozdě na schůzku se svou starou na Lexington Avenue, ale kdy to můžu zase zkusit? Zítra?"
"Bude mi potěšením. Stačí, když přinesou dvacku. A nikomu o tom nevykládej."
"To tak. Hned budu volat do televize."
Kugelmass chytil taxi a vyřítil se do města. Srdce mu plesalo. Jsem zamilovaný, pomyslel si, jsem majitelem nádherného tajemství. Neuvědomoval si ovšem, že v témže okamžiku se studenti v učebnách po celé zemi vyptávají svých učitelů: "Co je to za postavu na straně sto? Paní Bovaryovou líbá nějaký plešatý Žid?" Jeden učitel v Sioux Falls ve státě Jižní Dakota si povzdychl a pomyslel si, panebože, ta mládež s tou svou marihuanou a LSD. Co jim to straší na mozku!
Daphne Kugelmassová byla právě v oddělení koupelnových doplňků u Bloomingdala, když tam udýchaný Kugelmass dorazil. "Kdes byl?" vyštěkla. "Je půl páté."
"Ta zatracená doprava," řekl Kugelmass.
Kugelmass navštívil Perského hned druhý den a za pár minut se opět zázračně přenesl do Yonville. Emma nedokázala skrýt vzrušení, že ho opět vidí. Dvojice spolu strávila celý den. Smáli se a hovořili o tom, jak rozdílná jsou prostředí, z nichž pocházejí. Ještě než musel Kugelmass odejít, se poprvé pomilovali. "Panebože, já to dělám s paní Bovaryovou!" šeptal si Kugelmass v duchu. "Já, který na univerzitě vyletěl z úvodu do anglické literatury."
Měsíce míjely. Kugelmass mnohokrát navštívil Perského a mezi ním a Emmou Bovaryovou se vytvořil úzký a vášnivý vztah. "Dávaj pozor, aby mě do té knihy dostali vždycky před stránkou 120," upozornil Kugelmass jednoho dne kouzelníka. "Musím se s ní vždycky setkat dřív, než, se sčuchne s tím Rodolfem."
"Proč?" zeptal se Persky. "Na toho nestáčej?"
"To těžko. Je z rodové šlechty. Tihle chlapi nemají na práci nic lepšího než flirtovat a jezdit na koních. Mně připomíná jeden z těch ksichtů, co pózují v módních žurnálech. S naondulovanými vlasy. Ale pro ni je to velký frajer."
"A její manžel nic netuší?"
"Ten na to nemá. Je to tupý felčárek, který se oženil s vichřicí. V deset večer zívá a ona se právě obléká na bál. No jo... Nashle."
A Kugelmass opět vstoupil do skříňky a okamžitě se přenesl na usedlost Bovaryových v Yonville. "Jak se vede, buchtičko?" pozdravil Emmu.
"Ach, Kugelmassi," povzdechla Emma. "Co já musím všecko vydržet. Včera u večeře mi pan Někdo usnul uprostřed desertu. Já si tu vylévám srdce o Maximovi a o baletu a zčistajasna uslyším chrápání."
"Nic si z toho nedělej, drahoušku. Už jsem tu já," řekl Kugelmass a objal ji. Zasloužil jsem si to, pomyslel si, když přivoněl k Emminu francouzskému parfému a zabořil nos do jejích vlasů. Vytrpěl jsem si už dost. Naplatil už jsem se dost psychoanalytiků. Hledal jsem do úmoru. Ona je mladá a žádoucí a já tu jsem pár stránek po Leonovi a těsně před Rodolfem. Když se budu ukazovat jen v správných kapitolách, mám to všechno v kapse.
Je třeba říci, že Emma byla stejně šťastná jako Kugelmass. Dychtila po vzruchu a jeho vyprávění o nočním životě na Broadwayi, o rychlých autech a o hollywoodských a televizních hvězdách přivádělo mladou francouzskou krásku do vytržení.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory:

Ministerstvo kultury ČR
Statutární město Brno
Adresa

LiStOVáNí s.r.o.
Fibichova 154, 43902 Cítoliby
Nahoru
Nahoru