Skip to main content

Rozhovor s Fridou Nilsson

 |  Rozhovory

„České vydání mé knihy je fantastické!" Tak zakončila náš rozhovor Frida Nilsson, švédská spisovatelka knih pro děti, jejíž kniha Gorila a já nedávno vyšla v nakladatelství Portál. Povídala jsem si s ní nejen o její knize, ale i o tom, jak bychom se měli chovat k dětem.

Není prostředí dětského domova, kde příběh začíná, moc smutné? Proč se Gorila a Jonna potkají právě tam?

Když spisovatel umístí dítě do dětského domova, poskytuje mu to spoustu možností. Pokud poblíž není žádná maminka ani tatínek, kteří volají: „Hned toho nech!" může se stát opravdu cokoliv. Sběrný dvůr, kde Gorila žije, taky není úplně to nejútulnější místo, ale je mnohem zábavnější než dětský domov.

Proč Gorila žije mezi starým harampádím? Máte ráda věci, které už jiným dosloužily?

Podle mého názoru je sběrný dvůr, kde Gorila přebývá, hrozně útulný – tedy když nejste nějak přehnaně čistotní. Já sama jsem vyrostla s tatínkem, který se v uklízení rozhodně nevyžíval a který má moc a moc rád staré věci. Teď mě tak napadá – dokázal by si vůbec někdo vymyslet tvořivější prostředí než Gorilin sběrný dvůr?

Když jede Gorila s Jonnou do města, navštíví společně antikvariát. Co se vám líbí na antikvariátech?

Mám zkrátka a dobře ráda knihy! A v takovém antikvariátu máte mnohem větší možnost najít něco opravdu zajímavého. V obyčejném knihkupectví dneska třeba skoro nenajdete tenké knížky nebo knížky starší než rok.

Jonna se Gorily nejdřív docela bojí, ale pak se něco změní... Co je podle vás to „kouzlo", které dětem pomůže, aby našly vztah k někomu, kdo to s nimi myslí dobře, ale ony ho ještě moc neznají?

Jejda, tak to opravdu nevím. Snad jedna z nejdůležitějších věcí, které by člověk měl mít na paměti, když si chce získat důvěru dítěte, je respekt – a pochopení, že dospělí a dítě jsou si rovni, navzdory věkovému rozdílu.

Moc se mi líbí, jak Gorila smlouvá se zákazníky, jak je až trochu vydírá, aby zvedla cenu. Kde jste přišla na tenhle nápad?

Letos už je to deset let od doby, kdy knížka poprvé vyšla švédsky, takže už si na to tak úplně nevzpomínám. Když jsem psala knihu Gorila a já, bylo mi teprve čtyřiadvacet. Ale jak o tom teď tak přemýšlím, už tehdy jsem byla přesvědčená, že děti a dospělí jsou si rovni a měli by se k sobě tak chovat. Dospělí, kteří předpokládají, že děti nemají všech pět pohromadě jen proto, že jsou ještě děti, se snadno stávají terčem vtípků autorů knížek pro děti. Gorila přece při smlouvání Jonnu využívá a svede na ni, že to ona udělala chybu, když napsala na zboží špatnou cenu – jednoduše protože jako dítě nemá všech pět pohromadě, což tak vůbec není, samozřejmě.

Nebylo by Gorile líp, kdyby neměla Jonnu? A Jonně, kdyby zůstala v dětském domově? Trochu provokuji, ale zajímá mě, proč jste je dala dohromady, proč se potkaly.

Jsem stoprocentně přesvědčená, že život se nejlépe žije společně s někým druhým. „Osamělý a šťastný" se dá možná být nějaký čas, ale nakonec je stejně nejdůležitější najít dobrého přítele.

Torda a další úředníky zajímá, jak má Gorila doma uklizeno, ale už se moc nestarají o to, jak se u ní Jonna cítí. Co je podle vás důležité pro to, aby se dítě cítilo dobře, aby mu bylo příjemně tam, kde žije?

Znovu odpovídám, že je velice důležité, aby dospělí děti respektovali, chovali se k nim jako rovný k rovnému a brali je vážně. Úředníci Jonnu Gorile seberou a Jonna v dětském domově zjistí, že Gorila tam před lety žila také.

Je to hlavní důvod, proč má pro Jonnu takové pochopení?

Přesně tak. A když předtím Gorila zjistí, že Gerd Jonnu pořád peskuje za to, že je špinavá, pochopí, že toho s Jonnou má společného víc, než by se zdálo.

Příběh nakonec dobře dopadne a Jonna zůstane s Gorilou. A dokonce jí pomůže Gerd, ta ne moc hodná vychovatelka z dětského domova. Proč to Gerd vůbec udělala?

Gorila je takový „přízrak z minulosti", dlouholeté páchnoucí špatné svědomí, které se Gerd ze všech sil snažila potlačit – protože Gorile ublížila, když byla Gorila malá. Gerd na konci příběhu dá najevo, že ji špatné svědomí přece jen trápilo, a to podle mě ukazuje, že také není úplně prvoplánová postava, ale má i své dobré stránky.

Gorila má ráda Olivera Twista. A co vy, taky ho ráda čtete? Které knihy se vám líbí?

Olivera Twista jsem nikdy nečetla, ale jako malá jsem viděla film, který mě hodně dojal. Teď mám dvě malé děti, a tak pořád dokola čteme knihy Astrid Lindgrenové. Když usnou, s chutí si něco přečtu i sama pro sebe. Astrid Lindgrenová je pro mě velkým zdrojem inspirace, stále více si uvědomuji, jak její dílo ovlivnilo mou tvorbu.

U nás v České republice jsou švédské dětské knihy ve velké oblibě. Sama mám moc ráda Pipi Dlouhou punčochu a Děti z Bullerbynu. Znají Švédi české knížky pro děti? Nebo české spisovatele?

Teď se musím zastydět, protože žádného českého autora dětských knížek neznám! Musím poprosit svou českou redaktorku, aby mi něco doporučila!

Gorila a já není vaše jediná dětská kniha. Můžete představit některou ze svých dalších knížek?

Gorila a já je součástí trilogie. Říkám jí Odpadová trilogie, protože odpad je sjednocujícím prvkem všech tří příběhů. Všechny tři knihy pojednávají o outsiderství a příběh je vystavěn na setkání člověka a zvířete. V knize Gorila a já adoptuje malou Jonnu Gorila. V knize Já, Dante a miliony se bankéř Helge musí přestěhovat na smetiště a bydlet tam s krysou. Ve třetí knížce, Jagger, Jagger, se šikanovaný kluk Bengt seznámí s toulavým psem jménem Jagger a ten mu poradí, jak si to s trapičem jednou provždy vyřídit.

Chystáte nějakou novou dětskou knihu? Pokud ano, kdo bude jejím hrdinou?

Všechno, co píšu, je přísně tajné, dokud knížka neodejde do tiskárny. Ale můžu prozradit, že ta, co právě píšu, pojednává o pirátech!

Jak se vám líbí české vydání vaší knihy? Co říkáte na ilustrace?

Knížka je naprosto fantastická!

Mgr. Marie Těthalová
Rozhovor vyšel v časopise Informatorium 3-8, www.portal.cz/info
překlad Viola Somogyi