JEKYLL A HYDE
Jasně, Jekyll a Hyde... říkáte si. Pohádka pro dospělé.
Ale když to pak zažijete na vlastní kůži, když se vám ten příběh skutečně stane, už to není pohádka, ale děsivej horor.

Ze všeho nejvíc mě dokáže naštvat, když mi táta na dotaz, kde asi tak máma je, odpoví: „Hlavně si nesmíš myslet, že je to tvoje vina." Určitě vám došlo, že na tohle jsem se ho neptala. Skoro stejně mě dokáže na­štvat, když se nenechám odbýt a on mi řekne:

Jmenuju se Rafael Fernández a jsem kluk ze skládky.
Lidi mi říkají: „Když se takhle celý den prohrabuješ odpadky, to asi ledacos najdeš. Třeba se na tebe dnes usměje štěstí." A já jim odpovídám: „Kamaráde, myslím, že vím, co najdu."

Rudé právo – 1972
SSSR otvírá cestu do kosmu i nám. Nesmíme plýtvat energií. Agitační střediska – trvalý zdroj aktivity. Stanovit úkol každému komunistovi. Nixon usvědčen ze lži. Mladí přicházejí do strany. Tisící sovětský film v našich kinech. Zvýšit účinnost ekonomické propagandy a agitace.

Stopařův průvodce Galaxií 4. - Sbohem, a dík za ryby

Barman pleskl drobné do kaluže piva na barpultu, za což mu Arthur poděkoval.
„No tak," vybídla ho Fenny a mrkla na hodinky, „povězte mi, co mi musíte říct."

Jednou Sára přemýšlela, jaké by to bylo mít tety dvě, nebo třeba deset, a usoudila, že Matyldu by měla stejně ze všech nejradši. Byla totiž nejvtipnější, nejveselejší a nejkamarádštější člověk, jakého znala. A uměla naslouchat. Všechno, o čem Sára mluvila, tetu zajímalo.

Ani krok bez Bati                    Egonu Erwinu Kischovi
Rok 1882 / Zápach
„Proč to tu tak smrdí?" ptá se svého otce Antonína šestiletý Tomáš Baťa. Poprvé projevuje snahu vtisknout skutečnosti řád. Nevíme, co mu otec odpověděl. Asi byl málomluvný.

Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda nintendo.
Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že za dárek, i když je suprovej, si mě nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka myslí, že bych neměl dostávat takový drahý dárky, zvlášť když jsem neměl samý jedničky, ale čtyři dvojky.

Jednou, když jsme seděli se strýčkem Ludvíkem na balkoně, přeběhl před námi po zemi šváb. Strašně jsem se toho švába polekal! Okamžitě jsem vylezl na židli a křičel jsem: "Šváb! Šváb!" A doufal jsem, že ten šváb si půjde dál svou cestou, aniž by se mě dotkl.

Sice se o tom nemluvilo, ale i pionýři měli své tajné sny. A, jak sjezdy šly, školní koprovkou živená mladá varlata, uložená v červených trenýrkách (ozdobených na zadní kapsičce našívacím motocyklovým závodníkem ve smělém náklonu)

„Tři trojky!? No, to se máš na co těšit!" syčela maminka jako kobra. Nebezpečně cukala volantem a oči jí žhnuly tak, že se možná protijedoucí řidiči lekali, jaký šílenec se na ně řítí se zapnutými dálkovými světly.
„Byl jsem nemocnej...," zkusil jsem se bránit.

Večer nebyl ptáček pořád ještě na světě. Eliáš seděl ve svém pokoji a dělal si pořádek v garáži. Měl dvaadvacet aut a do garáže se jich vešlo jen šestnáct. Musel se rozhodnout, která z nich půjdou odpočívat do papírové krabice a která zůstanou v garáži.

-   Žádám vás, pane Johnsone, abyste laskavě vyslovil poslední přání, které by bylo slučitelné s interním řádem tohoto vězení.
-   Já si jen chci vykouřit cigaretu. Mám na to právo, pane.

„...a na shledanou za tři roky tady před Autoklubem!"
Poslední stisky rukou a úsměvy přátel, kteří přišli říci svoje Zlomte vaz! Jaro se stěhovalo do Prahy a rozhazovalo stříbrné navštívenky po dlažbě i po bledé zeleni stromů.

MALÝ PRINC
Malý princ nemohl v tu chvíli skrýt svůj obdiv:
„Jak jste krásná!"
„Že ano," odpověděla tiše květina. „A přišla jsem na svět zároveň
se sluncem..."

Chodbou se blížily hlasy a Langdon stočil pohled zpět do místnosti. Lékař se vrátil. Tentokrát ho doprovázela jakási žena.
Mohlo jí být něco málo přes třicet, na sobě měla modrý lékařský stej­nokroj a silný ohon blond vlasů se pohupoval v rytmu jejího kroku.

Pád
Áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá!"
Pád se mu zdál nekonečný. Bylo to, jako by z něj
odletovaly kousky, jako by se za letu měnil v něco jiného.

„Hitler!"
„Už jste dnes četl noviny?"
„Ne, madam Belliniová. Proč?"
„Tak se na ně podívejte. Zavolám vám za deset minut."
Šel jsem na hotelovou recepci a zamířil k hromádce novin. Na obálce onoho Bildu byla moje fotografie s nápisem:

Další den jak v peci.
V osm hodin ráno bylo slunce ještě nízko, ale už začínalo opíkat pláň. Uháněl jsem po cestě, kterou jsme jeli předchozí odpoledne, a na nic nemyslel, šlapal jsem do pedálů v prachu mezi hmyzem a snažil se být brzy u cíle. Odbočil jsem na polní cestu, která vedla kolem kopce až do údolí.

POSTAVA KUGELMASSE
Kugelmass, profesor filozofie na Newyorské městské univerzitě, byl již podruhé ženat. Daphne Kugelmassová byla slepice. Kugelmass měl také dva připitomělé syny se svou první ženou Flo a vězel až po uši v alimentech.