Aristofanés Joyce III. byl syn profesora herectví, stejně jako i jeho otec, Aristofanés Joyce I. Toho nejmladšího však jeviště nelákalo, naopak. Promoval na právnické fakultě a to umělecké jméno si zkrátil. „Aristo Joyce“.
V Seattlu nastoupil jako právní zástupce ve velké advokátní kanceláři. Po několika letech však Aristo pocítil, že se blíží změna.
„Čas zdi“ - tak tomu říkal. Znal to od kolegů v kanceláři. Po několika letech jako by už nedokázali jít dopředu. Běžně je provázely románky na pracovišti, které následoval rozvod, alkoholismus a výpověď. Aristo tedy na svůj osobní „čas zdi“ čekal. Zavolal to svému otci.
„Přemýšlej o tom, co umíš a co tě baví. A v tom se zkus uplatnit.“ Hm, tak co teď? Zeď! Co je asi za ní? Dveře? Jsou zamčené, nebo jen zavřené? Vzal si blok a tužku:
- Uchytil jsem se jako právník, ale firemní právo je něco fakt příšerného.
- Mám v krvi divadlo, ale..
- Nechci být herec. Takže..
- Mojí parketou by mohlo být... Jasně!
Přechodné období trvalo šest měsíců. Aristo dal ve firmě výpověď a otevřel si vlastní malou kancelář. Na dveře si dal cedulku: právní služby v oblasti umění. Sotva mohl tušit, že po něm brzy bude taková poptávka a bude mít na starost všechny právní záležitosti tančírny Century.
A teď otázka, kdo má encyklopedickou paměť na jména, obličeje, fakta a drinky? A velké nadání na drby? A zlaté srdce? Zeptejte se kteréhokoliv stálého hosta Century a každý vám hned řekne: „Přece Frieda.“
Jestli potřebujete něco vědět, zeptejte se naší hlavní barmanky, Friedy. Jestli naopak potřebujete, aby něco vešlo ve známost, tak to řekněte Friedě. A proč má zelené vlasy? Mají odvádět pozornost od jejího zadku – má ho totiž ohromný!
Frieda by moc ráda tancovala, jenže...
„S tímhle zadkem? Nikdy! Proto jsem barmanka, a dobrá barmanka - nikoliv servírka - aby bar ukryl ten můj zadek. Všechno provádím výhradně nad pultem a nad pasem. Taky se o mně povídá, že jsem dohazovačka. To je pravda, protože já dávám lidi dohromady.“
Frieda – podle všeobecného mínění – prý v životě s nikým nebyla, neměla přítele, manžela ani milence.
A poslední věc. Náš podnik nikdy úplně nepochopíte, dokud se neseznámíte s majitelkou, ředitelkou, uměleckou manažerkou, kmotrou a největší hvězdou různých představení, Hello Silvermanovou.
„Haló? Dobrý den, pane Joyce, tady Hello Silvermanová z tančírny Century. Rád bych, abyste pro nás pracoval.“ „Bude mi potěšením, madam, ale já bych se zase rád s Vaším podnikem nejprve seznámil.“
„Říkali mi, že mi povíte právě tohle, proto se na vás taky obracím. Náš současný právník sem jedinkrát nevkročil. A já potřebuju člověka, kterého bude zajímat, co děláme. Mimochodem: Tančíte?“
„Ne.“
Arista překvapilo, když ještě dodal:
„Zatím ne.“
