"Můj kulturní zážitek"

 |  Reference

Tomáš právě končí primu osmiletého gymnázia a měl vypracovat slohovou práci na téma Můj kulturní zážitek. Listování se ocitlo v opravdu pestré společnosti třeba vedle opery Carmen, Cyrana z Bergeracu nebo Relikviáře sv. Maura, přesto si vybral právě LiStOVáNí, svoji práci nám poskytl, a tak ji se souhlasem jeho i maminky, uveřejňujeme a děkujeme. LiStOVáNí

LiStOVáNí je cyklus scénických čtení neboli divadelní ztvárnění určité knihy. Každý měsíc je v něm představena nová kniha a často na premiéru přijíždí i sám autor. Před osmi lety ho založili tři spolužáci z Vyšší odborné školy herecké v Michli Lukáš Hejlík, Pavel Oubram a Věra Hollá.

V současnosti se mu věnuje podle informací na internetu celkem sedm herců. Knihu na scéně představují většinou dva nebo tři herci v různých kombinacích. Po celou dobu představení drží v ruce knihu, čtou z ní a dokonce jí používají jako rekvizitu. V jejich podání může představovat notebook, talíř nebo osobní váhu. Scéna je jednoduchá, často jen stůl a pár židlí. Hrají v civilním oblečení nebo v jednoduchých kostýmech. Hudbu si herci ovládají také sami. LiStOVáNí má několik stálých scén, v Praze je to např. divadlo Minor, ale vystupují i v různých knihovnách a sálech po celé České republice nebo na pozvání také ve školách.

Název LiStOVáNí mě docela zaujal a zprvu jsem si myslel, že jde o zkratku nebo něco podobného. Na internetu jsem se ale v rozhovoru s panem Lukášem Hejlíkem dočetl, že název má dávat najevo, z jak různého počtu knih vybírají, jak je zpracovávají... Název tedy není zkratka, ale pan Hejlík a ostatní, kteří se projektem zabývají, trvají na tom, aby měl název tuto podobu. Také jsem se dočetl, že LiStOVáNí už představilo šedesát dva knih. Většinou jsou to knihy pro dospělé, jako například Ekonomie dobra a zla od Tomáše Sedláčka nebo Gottland od polského spisovatele Mariusze Szczygieła. Uvedli už ale také mnoho knih pro děti, jako je třeba oblíbená kniha mého malého bratra Lichožrouti. Skladba předvedených knih je opravdu pestrá a dokonce jsem i, bohužel jen přes internet, nedávno shlédl jejich podání knihy Usaina Bolta Můj příběh: 9:58. Litoval jsem, že jsem nemohl představení vidět, protože se konalo až v Ostravě na Zlaté tretře.

Já osobně jsem navštívil už tři představení. S tímto projektem jsem se seznámil přes knihu Markéty Baňkové Straka v říši entropie, kterou dostal můj mladší bratr k narozeninám. Straku jsme přečetli oba, moc se nám líbila, a tak jsme navštívili představení v divadle Minor. Kniha má dětem přiblížit dost často neoblíbenou fyziku a na jednoduchých příbězích vysvětluje základní fyzikální jevy. Herci, Věra Hollá a Pavel Oubram, oblečení v bílých pláštích, předvedli výběr těch nejlepších bajek z knihy. Tentokrát zapojili do vystoupení i autorku knihy, paní Baňkovou. Markéta Baňková dostala za Straku literární cenu Magnesia Litera za objev roku.

Hodně se zajímám o tento projekt, a tak jsem další knihu, Život k sežrání, viděl dvakrát. V divadle Minor a na festivalu „Děti, čtěte!" ve Strahovském klášteře. Chtěl jsem představení vidět znovu, abych zjistil, do jaké míry herci improvizují. Zjistil jsem, že se představení navzájem velmi podobají a liší se jen v drobných detailech. Ale atmosféra vyprodaného divadla, téměř obsazeného dospělými, se mi zdála lepší, než za bílého dne s publikem většinou mladším než já. Kniha Život k sežrání od francouzského autora Mikaëla Olliviera vypráví o trápení hlavního hrdiny Bena s nadváhou a láskou ke spolužačce Claire.

Jako Ben se mi moc líbil Alan Novotný, který si, jak se mi zdálo, roli vyloženě užíval. Z představení jsem si, mimo skvělého pocitu, odnesl i autorův podpis, kterého si velmi cením. Bohužel neumím francouzsky, a co mi tam autor vlastně napsal, jsem si musel vyhledat až doma.

Pro mě poslední LiStOVáNí v tomto školním roce, byla Intimní schránka Sabriny Black, kterou před osmi lety herci uvedli jako první. Autor Emil Hakl mezitím knihu částečně přepracoval, takže i já jsem viděl nové představení. Je to autobiografický román z 90. let o problémech hlavního hrdiny se vztahy, zaměstnáním a podnikáním. Přestože přišlo málo diváků (byl slunečný všední den), tak herci (Hollá, Oubram, Hejlík) hráli s plným nasazením, jako by bylo vyprodáno.

LiStOVáNí je skvělý nápad, jak přivést děti i dospělé ke čtení. Já i moje rodina hodně čteme už od nejútlejšího věku, a tak LiStOVáNí bereme jako zábavu a způsob, jak se seznámit s novými knihami. Vždyť knihkupectví jsou plná knih a obzvláště těch nových. Chápu ale, že někteří lidé na čtení nemají čas nebo se jim nechce, a tak by mohli s LiStOVáNím přijít na to, že číst knihy je zábava, a že není problém si na ně udělat čas. Sám Lukáš Hejlík začal číst až v sedmnácti letech, když ho k tomu přivedla jedna paní učitelka a říká, že na čtení není nikdy pozdě. Projekt se mi velmi líbí a rád bych po prázdninách navštívil další představení. Třeba i některá starší, např. moji oblíbenou knihu Tobiáš Lolness.

Jen se trochu bojím, že když se každý měsíc takto seznámím s novou knihou, že je budu chtít všechny mít.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory:

Ministerstvo kultury ČR
Statutární město Brno
Adresa

LiStOVáNí s.r.o.
Fibichova 154, 43902 Cítoliby
Nahoru
Nahoru