(nejspíš moc volného času neměl, protože zvládl sotva dva). Na začátku brněnského Listování – Faktor Merde- bylo nám divákům dovoleno zeptat se na to, co nás zajímá. Dotazy byly různé a Stephen je s potěšením a vtipem zodpovídal. Ptáte se jak, když mluví anglicky (mimo jiné také francouzsky, německy, latinsky...)? Na Listování ho doprovázel překladatel, který moc práce neměl, jelikož se zdálo, že všichni nebo alespoň většina diváků umí dobře anglicky – avšak překladatel stejně překládal vše, a tak vzniklo několik vtipných situací, kdy si vzájemně Stephen a Lukáš Hejlík dělali legraci jeden z druhého.
Stephen postupně odpověděl na všechny vyřčené otázky (na moji bohužel ne, protože nebyla vyřčena – příliš jsem se styděl) a vyvrátil tak většinu stereotypů o Francouzích, i když sám některé přidal, o kterých je celá Merde série.
Faktor Merde je řekl bych známější než předešlá proListovaná kniha (viz. minulá recenze), ale i přesto se ji pokusím ve zkratce představit. Nebo to raději nechám na samotném projektu Listování:
„Angličan Paul West touží žít svůj pařížský sen a opravdu se přitom snaží zbytečně nedráždit Francouze. Jenže ne zrovna úspěšně. Jeho byt je tak malý, že si musí bagety krájet napůl, aby se mu vešly do kuchyně, a jeho průzkum francouzské cuisine málem vyústí ve všeobecnou stávku. Navíc to vypadá, že jej pronásleduje bývalá přítelkyně. A zatímco Paulovi hrozí vystěhování, ztráta práce a bankrot, postupně mu dochází, že jeho osobní faktor merde může vyvolat pořádný poprask."
Paula si zahrál Lukáš Hejlík který si s radostí zanadával (MERDE!). Pařížský sen Lukášovi nejspíš moc neříká, protože místy se mi jeho hraní zdálo poněkud nepřirozené, avšak takových míst nebylo mnoho a vynahradil je kvalitní mimikou a intonací po zbytek představení.
Lukáše však předčila jeho kolegyně Petra Bučková, která hrála kromě Paula vlastně úplně všechno, s lehkostí měnila role a všechny hrála s osobitým zápalem (zvláště pak velmi sprostého souseda), i když hrála převážně záporné postavy, zdálo se, že jí to vůbec nevadilo – spíše naopak, téměř jako by se v tom vyžívala a na jejím skvělém výkonu to bylo znát!
Představení bylo doprovázeno zvukovou kulisou, která když už nic jiného doplňovala atmosféru příběhu.
Na závěr jsme dostali možnost zakoupit autorovy knihy, případně nechat si podepsat knihy již dříve zakoupené – já jsem bohužel u sebe žádnou takovou knihu neměl, tak jsem si alespoň nechal podepsat vstupenku na Listování.

student Michal Otisk, školní blog zde