že potřebují doplnit síly. Nic nemohlo posloužit lépe než pořádný sled'. Přeletěli ústí Labe do Severního moře. Z výšky viděli lodě podobné mořským tvorům, jak trpělivě a poslušně čekají v řadě jedna za druhou, až budou moci vyplout na širé moře a přídí zamířit vstříc přístavům celého světa. Kenga s krásnými stříbřitými křídly nejraději pozorovala vlajky lodí, protože věděla, že každá představuje jinou řeč, jiný způsob pojmenování věcí. „Ti lidé to ale mají těžké! My rackové křičíme stejným způsobem všude na světě," svěřila se jednou vedle letícímu rackovi. „Je to prostě tak. A nejdivnější na tom je, že se jim občas podaří se spolu domluvit," odpověděl. Za linií pobřeží byla jasně zelená krajina. Na ohromné pláni bylo možné rozeznat stáda ovcí pasoucích se ve stínu kamenných hrází a lenivých lopatek větrných mlýnů. Hejno racků od Majáku červených písků následovalo pokyny svých vůdců a jako šipka se skrz proud studeného vzduchu vrhlo na hejno sled'ů. Sto dvacet těl protnulo hladinu jako šíp, a když se rackové opět vynořili, každý držel v zobáku jednoho sledě. Vynikající sled'! Vynikající a velký – přesně to bylo potřeba k načerpání energie před další cestou do Den Helderu, kde by se k nim měly připojit letky z Fríských ostrovů. Plán letu dále předpokládal pokračovat až ke Calais a průlivu La Manche, kde byli očekáváni hejny od zálivu Seiny a bretaňského Saint-Mala. Spolu s nimi měli pak letět až k obloze nad Biskajský záliv. Tam by měl jejich počet dosáhnout tisíce a jako velký a rychlý stříbrný mrak by měli posílit skupinu z ostrovů Belle-Ile a Oleron a z mysů Machichaco, Apio a Peńas. A až budou všichni kroužit nad Biskajským zálivem, bude moci začít velký sněm racků moře Severního a Baltského a Atlantiku, jak je psáno v zákoně moře a větru. Bude to krásné setkání, myslela si Kenga, když lovila třetího sledě. Jako každý rok i tentokrát se budou vyprávět zajímavé příběhy, zejména o raccích z mysu Peńas, neúnavných cestovatelích, kteří občas zalétají až ke Kanárským nebo Kapverdským ostrovům. Samičky jako ona budou hodovat na sardinkách a chobotnicích, zatímco samečci postaví hnízda na okrajích útesů. Tam pak ony snesou vajíčka, přikryjí je, aby byla v bezpečí před všemi hrozbami, a až se vylíhnou ptáčata a jejich křídla zesílí, přijde nejkrásnější okamžik celé cesty – naučí je pod biskajským nebem létat. Kenga se ponořila pro čtvrtého sledě, a tak neslyšela výstražný křik, který se nesl vzduchem: „Nebezpečí na pravoboku, okamžitý odlet!" Když vystrčila hlavu z vody, byla v širém oceánu sama.